Co střežil Castel del Monte – nejtajemnější hrad středověku?
Jihoitalská Apulie je krajem, kudy doslova kráčely dějiny. Milovník historie si tu přijde opravdu na své a ještě se může pokochat návštěvou asi největší existující hradní záhady na celém evropském kontinentu. Stačí nasměrovat své kroky k hradu Castel del Monte.
Nemusíte být zrovna znalcem okultních věd i dalších záležitosti „mezi nebem a zemí“ a tenhle „Castel“ vás na první pohled zarazí.
Ať se na hrad díváte, jak chcete a počítáte, co chcete, skončíte u čísla osm. Hrad má tvar oktagonu, v rozích stojí osmero věží, pochopitelně také s půdorysem osmiúhelníku.
A pokračovat můžeme dál… Osm oken hledících z osmi pokojů, osm stěn na nádvoří s osmi oblouky. V této dvoraně kdysi stával bazén, který byl pochopitelně také oktagonální a s osmi výklenky. Co hradu ale zcela chybí, jsou stáje, střílny a vlastně celý obranný systém. Nejednalo se tedy v žádném případě o stavbu pevnostního charakteru.
Měl být Castel del Monte místem, kde se mohli smrtelníci potkávat s mimozemským světem?
I když jste duše střízlivá a věci nemateriální považujete za babské povídačky, musíte si začít klást otázky. Jaký tohle všechno mělo smysl? Měl být Castel del Monte místem, kde se mohli smrtelníci potkávat s mimozemským světem? Nebo si tu někdo znalý numerologie hrál s číslicí osm a hledal vesmírný řád? Tomu by ostatně napovídalo i to, že zde během slunovratů a rovnodenností dochází k pozoruhodným a rozhodně ne náhodným světelným efektům.
Tak trochu jiný panovník
Jednoznačnou odpověď neznáme, třebaže se apulijské hádance věnovala už řada odborníků. I když možná leccos napoví, pokud se blíže podíváme na zakladatele hradu. Tím byl římský císař, jeruzalémský a sicilský král Fridrich II. Štaufský (1194 – 1250). Syn římského císařeJindřicha IV. Štaufského a dědičky sicilského království, normanské princezny Konstancie, byl vším jiným než typicky omezeným středověkým panovníkem. Už kolem jeho narození panoval rozruch: matka ho porodila ve 40 letech a o otci se všeobecně tvrdilo, že je neplodný, takže dobová šuškanda rozšířila pomluvu, že porod bude fingovaný. Proto si musela nebohá prvorodička svou těžkou hodinku prožít na veřejnosti, včetně dozoru vysokých církevních hodnostářů.
Fridrich byl velmi inteligentní a netajil se například svou náklonností k islámu. V jeho prospěch nutno také říci, že podporoval rozvoj vědy a umění, mimo jiné založil slavnou univerzitu v Neapoli. Sám o sobě si údajně myslel, že je zosobněním Boha na zemi a měl by vládnout celému křesťanskému světu. Tak ho alespoň popisovali jeho současníci. Nabízí se ovšem i jiné vysvětlení…
Místo megalomana velký ochránce Řádu
Fridricha po celý život fascinovala myšlenka absolutní Spravedlnosti, absolutního Práva. K jeho oblíbeným autorům patřil středověký právníkPlacentinus, v jehož spisech najdeme vizi Chrámu spravedlnosti (latinsky Templum Iustitiae). Svatyně se měla nacházet na vrcholu kopce a měla být trvalým obydlím Rozumu, Spravedlivosti a Poctivosti. S nimi tu společně žilo šest ctností, které obklopovaly Spravedlnost jako její strážkyně. A proč by měl být tento chrám spojen s číslem osm? Osmička je symbolem nekonečna, ale i rovnováhy. A například v tarotech se osmá karta Velké Arkány nazývá Spravedlnost.
Z některých pramenů vyplývá, že Fridrich takový chrám skutečně postavil, a to právě v Apulii. A nejspíš založil i tajnou společnost, která měla Spravedlnost chránit. V Castelu del Monte se pak konaly její tajné obřady, včetně těch iniciačních. K nim mohl mimo jiné sloužit i onen již zmiňovaný a dnes již neexistující bazén. Pokud je tahle teorie správná, můžeme na Fridricha pohlížet nikoliv jako na megalomana, který si myslel, že je Bůh, ale jako na muže, který chtěl světu dát Řád a zavést vládu Spravedlnosti. To je sice představa mírně řečeno idealistická, ale rozhodně ne odsouzeníhodná…
