Podle Dannyho příběhu natočili horror 3:15 zemřeš: Zničilo mi to život, jsem posedlý duchem

1577961_Jeden z hlavních aktérů hororového příběhu z Amityville, tehdy desetiletý Danny Lutz (47), se rozhodl natočit dokument popisující jeho náhled na příběh, který se stal předlohou k filmu 3:15 zemřeš. Ve filmu se dokonce vrací na místo činu, ale do domu razantně odmítá vstoupit.

Příběh domu hrůzy z Amityville začíná v roce 1974, kdy třiadvacetiletý Ronald DeFeo chladnokrevně zastřelil své rodiče a čtyři sourozence, když spali. DeFeo u soudu tvrdil, že je zabil v sebeobraně, protože je slýchával plánovat jeho vraždu. Celkem uvedl několik verzí, včetně toho, že ho k vraždám “přinutil ďábel”. Co se v domě přesně stalo, není dodnes jisté ani vyšetřovatelům.

Lutzovi se do domu v ulici Ocean Avenue č.p. 112 nastěhovali rok po vraždě a vydrželi tu jenom 28 dní. George, Kathy a její tři děti – Daniel, Christopher a Missy si brzy všimli, že se tu dějí podivné věci. Kathy tvrdila, že levitovala, viděla červené oči a začala mít noční můry o vraždě, která se tu stala. George se budil kvůli zvláštním zvukům ve 3:15, což je určený čas předchozí vraždy. Missy si zase našla zvláštního imaginárního kamaráda. Sám Danny viděl, jak se nábytek pohyboval po pokoji, slyšel šeptající hlasy a cítil, jako by ho občas něco ovládalo. Kněz, který dům navštívil, prohlásil, že zřetelně slyšel hlas, který mu říkal “vypadni”. Rodina se později shodla, že je možné, že vraha posedlo zvláštní zlo, které bylo v domu přítomné.

Popularita mu zničila život
Jejich hororový příběh stal celosvětově známým a to především díky tomu, jak ho vylíčil ve svém bestselleru Jay Anson v roce 1977. Záhadný dům se objevil několikrát i ve filmech. A nejspíš i proto rodině Lutzových stále mnoho lidí nevěří a myslí si, že si vše vymysleli, aby na tom vydělali.

Danny Lutz se proto rozhodl natočit dokumentu s názvem My Amityville Horror (Můj horor z Amityville), kde popisuje dění v domě. Muž o událostech promluvil poprvé po 35 letech a z jeho řeči je patrné, že mu příběh zničil život spíše svou popularitou než obsahem. “Nechtěl jsem být to dítě z hororového Amityvillu. Utíkal jsem předtím celý svůj život a stejně mě to teď dostihlo. Byl jsem posedlý duchem, kterého jsem se nemohl sám zbavit. Jen jsem chtěl, aby mi někdo uvěřil. Pořád se mi o tom zdá,” přiznal. V dokumentu se dokonce vrací k popisovanému domu, kde momentálně žije jiná rodina, odmítá do něj ale vstoupit.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *