Ruský Frankenstein: O průkopníkovi transpantácií ví dnes málokdo

Ruský Frankenstein: Průkopník transpantací, o kterém ví dnes málokdo

V roce 1955 byli hosté na sympoziu Moskevské chirurgické společnosti svědky senzačního představení. Na pohyblivém pultu jim ukázali velkého bílého psa. Vypadal spokojeně, vrtěl ocasem a nezdálo se, že by ho množství lidí rušilo. A očividně mu nevadil ani fakt, že má dvě hlavy.

Jen pár dní před tímto setkáním podstoupil pes náročný zákrok, během kterého mu Vladimir Petrovič Demichov přišil na tělo druhou hlavu. Tu získal od menšího hnědého štěněte. Velký pes i jeho druhá hlava byli naživu a reagovali na podněty, štěně dokonce kouslo do ucha svého hostitele.

Demichovova operace vzbudila rozruch napříč celou sovětskou medicínskou komunitou. A přitom to nebylo poprvé, co “ruský doktor Frankenstein” způsobil podobný poplach. Již v roce 1937 jako 21-letý student šokoval profesory, když vytvořil své první umělé srdce a úspěšně ho vložil do psa. Pes přežil ještě dalších pět hodin. Když odpromoval, pokračoval ve svém experimentálním výzkumu a úspěšně vykonával transplantace srdcí, plic, jater i ledvin u psů a koček. Některá zvířata přežila až měsíc. Jeho pokusy s bajpasem koronárních artérií byly více než uspokojivé a psi, které takto operoval, přežívali ještě i dva roky, jeden dokonce až sedm let.

Úspěchy podněcovaly Demichova k odvážnějším experimentům. V roce 1954 provedl nejkontroverznější operaci, když přenesl hlavu a přední nohy štěněte na většího psa. Když “štěně” nabralo vědomí a živly, hostitel se ho nejprve pokusil setřást. Menší hlava si zachovala svou osobnost a přestože měla jen přední nohy, byla hravá jako jakékoliv jiné štěně. Vrčelo i olizovalo ruce člověka, který ji poškrábal za uchem. Hostitele to nudilo, ale postupně si zvykl. Po šesti dnech však obě zvířata uhynula.

Demmichov vytvořil několik podobných monster a čím více zkušeností získával, tím déle jeho kreace přežívali. Jeden hybrid zemřel až 29 dní po operaci.

Když se informace o jeho zákrocích dostali na západ, vzbudily mezi většinou lékařů pobouření. Demichov měl však jasný cíl: “V konečném důsledku chceme umožnit transplantaci srdce a dalších orgánů i u člověka,” napsal v jedné ze svých knih. V roce 1960 například vydal dílo s názvem Experimentální transplantace důležitých orgánů, ve kterém do detailu popsal různé chirurgické metody. Knihu přeložili do angličtiny a dlouhá léta byla na západě jedinou publikací, která se věnovala transplantaci orgánů a tkání.

Ruský Frankenstein: O průkopníkovi transpantácií ví dnes málokdo
Zdroj: Reddit

Demichovovo dílo četl i chirurg Christiaan Barnard z Jihoafrické republiky. Ten v roce 1962 řekl: “Cokoliv, co dokážou ti Rusáci, dokážeme i my!” Úspěšně přenesl hlavu psa na hostitele a později se stal prvním člověkem v dějinách, který úspěšně provedl transplantaci lidského srdce. Mnohem později, v roce 1997, uznal v dopise svému kolegovi Demichovovy zásluhy a poznamenal, že nebýt jeho, asi by srdce úspěšně netransplantoval. “Pokud existuje otec srdeční a plicní transplantace, byl by to Demichov,” napsal Barnard.

Navzdory jeho přínosu dnes Vladimira Demichova zná málokdo. Dokonce i v samotném Rusku se dočkal uznání až v roce 1998, kdy obdržel řád Za zásluhy o vlast. Ve stejném roce zemřel.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *