ParaMag

Sen je poslem smrti – a děti to cítí

 Rychlé zprávy

Sen je poslem smrti – a děti to cítí

Sen je poslem smrti – a děti to cítí
Listopad 01
00:28 2014

Smrt a sen jsou neodlučně spojeny. Ve snovém nevědomí se nejvíce blížíme poklidu smrti. A možná býváme propojeni s něčím, co přesahuje vědomou skutečnost tak děsivě, že si to po probuzení raději nepamatujeme.

Ovšem děti spí jinak: mají spánek trhanější, méně hluboký a hlavně nepřevrstvený mnoha zkušenostmi, jak svět funguje a jak by měl správně vypadat. Leckdy proto vidí neobvyklé věci daleko jasněji než my dospělí.

Následující příběhy se opravdu staly. Jejich aktéry nejsou žádní snílkové, ale skuteční lidé, stojící oběma nohama pevně na zemi, kteří si dodnes neumějí vysvětlit, co se vlastně stalo. Dotek tajemna je ovšem hodně změnil a dnes už si připouštějí, že existují věci mezi nebem a zemí.

Příběh Manky: Bratr je mrtvý!

Prababička Anežka se narodila ještě za dob Rakouska-Uherska. Její bratři patřili ke „ztracené” generaci, která měla tu smůlu, že bojovala v obou světových válkách a nakonec umírala v područí totalitního režimu. Tento příběh se vztahuje k dobám první světové války. Prababička se narodila jako nejmladší ze čtrnácti dětí. Nejlépe vycházela s bratrem Lojzíkem, který byl o pět let starší. Vyrůstali bok po boku a hodně k sobě přilnuli. Lojzík byl čiperný a veselý kluk, který neváhal se kvůli sestřičce Anežce poprat. Narukoval jako osmnáctiletý a vojna ho zanesla daleko na jih, k italské řece Piavě…

Jedné červnové noci roku 1918 se prababička, tehdy třináctiletá s křikem a pláčem probudila ze sna. „Lojzík je mrtvý!” opakovala s neotřesitelnou jistotou. „Střelili ho do boku!” Všichni ji utěšovali, že to byl jen zlý sen, konec války už je přece na dohled… Anežka ale nebyla k utišení. Tři týdny nato přišlo úřední psaní. Alois L. padl při plnění svých povinností. V krvavých bojích na Piavě ho zasáhl do boku šrapnel a on den nato svému zranění podlehl. Zemřel ke druhé hodině ranní, v době, kdy jeho sestru probudil onen strašný sen.
5124642-nebe
Příběh Lei: Teta umírala dva dny

Moje maminka měla už od školních lavic skvělou kamarádku Lídu, která v podstatě byla členem naší rodiny. Sama zůstala bezdětná, tak si to vynahrazovala na mně a na sestře. Odmalička jsme jí neřekly jinak než „teto” a měly jsme ji moc rády. Když jsme se před několika lety dozvěděli, že má rakovinu tlustého střeva, byla to pro nás strašná rána. Pamatuji, když jsem ji naposledy viděla na jaře u nás na chalupě. To už asi tušila, že jí nezbývá moc času. Stála brzy ráno na terase a jen tak koukala na kvetoucí jabloň ve svahu. Teta Lída byla vždycky poděs, veselá a nespoutaná, ale tehdy měla v očích takový smutek, že jsem se raději po špičkách odkradla pryč a za rohem jsem to oplakala.

Přišel podzim a její stav se horšil. Maminka s tátou za ní jezdili každých čtrnáct dní. Častěji to nešlo, jejich bydliště dělilo 300 kilometrů. Potom se uprostřed týdne, v noci z úterý na středu, maminka probudila. „S tetou se děje něco moc zlého, slyším, jak mě volá!” tvrdila. Do rána už sotva dospala a už v šest hodin tetě volala. Telefon však nikdo nebral. Nakonec se máma strachy bez sebe dovolala tetině sestře, která bydlela ve stejném městě. Ta slíbila, že se staví Lídu zkontrolovat. Maminka se ale celý den cítila strašně špatně. Volala tetě každou hodinu – nic. Volala její sestře, nikdo nezvedal telefon. Ve čtvrtek ráno už byla sbalená na cestu, když se ozval telefon. Lída umřela. Její sestra to právě zjistila. Ve středu měla ještě nějaké vyřizování, a tak si zašla na kontrolu až druhý den… Teta Lída ležela v předsíni kousek od telefonu, ke kterému už neměla sílu se doplazit. Umírala na podlaze vlastního bytu dlouhé dva dny. Moje maminka si to dodnes neodpustila.

Autor článku

tomrich

tomrich

Jsem obyčejný člověk zabývající se o paranormální jevy. Jsem student a mezi mé zájmy patří PC hry a zvládám základy grafiky v photoshopu a moc rád poslouchám metal.

Related Articles

2 komentáře

  1. ivetka
    ivetka Srpen 02, 21:38

    Dnes se mi stalo, ze ma 10ti leta dcera prisla za mnou ven s tim, ze jsem uklizela uhli a ona myslela ze je to jeji tatka. Protoze mi den pred tim seklo vzadech. Ale ja se prekonala a sklizela uhli. Ona prisla, ze misto me nekdo lezi v loznici. Ma cerne dlouhe vlasky a netroufla si jit do te mistnosti. Ja ji rekla, ze tatka je jeste v praci, ze ma ranni a ona rela, ze ta pani tak chrapala, ze radsi ji nechala spat a sla se dolu nasnidat. Pak zjistila, ze ja jsem uz dve hodiny dole a pracuji s uhlim. Bydlim v tri patrovem dome a umrel mi doma tatka, ale ne zadna pani. Tatka ten dum postavil a daroval mi ho asi 6 let pred nahlou smrti. Tak proc dcera vidi pani a ne dedu ji ak dedatu byl dlouho.Ale uz odesel. Zkuste na to reagovat, jestli i vase deti videly nekoho, jako realne v posteli. A pokud chcete, napisu, jak se zlobil muj tatka kdyz odchazel z tohoto sveta na onen druhy breh. Mate s tim nejakou skusenost?

    Odpovědět na komentář
    • k0m1s
      k0m1s Srpen 03, 13:14

      Zdravím,
      než vůbec asi někdo bude reagovat na váš komentář, musel jsem vám jej celý opravit. Vyjma úseku, kde píšete – doslova:

      Tak proc dcera vidi pani a ne dedu >ji ak dedatu byl dlouho.<

      Část vyznačenou pomocí >< bohužel nemůžu rozluštit a tím pádem ji ani nechápu. Můžete, prosím, napsat, co jste myslela? Děkuji.

      Odpovědět na komentář

Napsat komentář

Partner webu

lit

Hlavní menu

Ankety

Co říkáte na reformu copyrightu s články 11 a 13?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Facebook

Poslední komentáře

Ahoj. Obecná rada není těžká: stíny zahání světlo. Tedy: udržuj si doma světlo, čisto, pořádek....

Zdravím. Nejdříve bych se chtěl zeptat. Říkáš, že je to muž, viděla jsi obličej? Dále...

Zdravím, už jsem to u nějakého příspěvku psal, ale opakování je matka moudrosti. Ano, při...

Statistiky

  • 0
  • 57
  • 152
  • 13 227 744
  • 1 334
  • 670