Paranormal

VIDEO – Malý humanoid z Uralu. Mimozemšťan, nebo jen nevyvinutý člověk?

 Rychlé novinky

VIDEO – Malý humanoid z Uralu. Mimozemšťan, nebo jen nevyvinutý člověk?

VIDEO – Malý humanoid z Uralu. Mimozemšťan, nebo jen nevyvinutý člověk?
Srpen 16
16:24 2018

V roce 1996 se v Rusku začal vyprávět velmi kontroverzní příběh o podivné malé bytosti, o kterou se měla určitý čas starat ruská důchodkyně ve vesnici u města Kysta (Kyshtym) v Čeljabinské oblasti. Bytost se sice podobala malému nevyvinutému človíčkovi, ale při bližším pohledu měl od člověka velmi daleko.

Spíše se podobal na dnes již známého humanoida jménem Ata, který byl nalezen v chilské poušti Atacama. Celý příběh o malém Humanoidu z Uralu je tak velmi rozporuplný, že odhalit dnes skutečnou pravdu je dosti problematické.

Aljošenka z Uralu
Příběh o bizarní malé bytosti z Uralu se podle některých zdrojů začal někdy na začátku června 1996 (jiný zdroj uvádí začátek srpna 1996), kdy ruská důchodkyně Tamara Vasiljevna Prosvirinovová našla na hřbitově ve vesničce Kaolinovyy (se dvěma “y”, v ruštině: Каолиновый) u města Kysta při jednom hrobu malého človíčka, který měl hlavu zahrabanou do země.

Opatrně ho ze země vyhrabala a zjistila, že malá bytost ještě žije. Odnesla si ho domů, kde se o něj starala přibližně dva týdny. Dala mu jméno po svém zesnulém vnukovi – Aljošenka. Ačkoliv důchodkyně o svém “novém” děťátku mnoho vesničanům říkala, nikdo jí nevěřil, protože podle dostupných informací se často léčila na psychiatrii.

Z toho však vůbec nevyplývá, že by si drobnou bytost vymyslela, protože existují přesvědčivé důkazy o jeho existenci, ale o tom později. Existenci Aljošenky ostatně potvrdila i manželka jejího syna – také Tamara Prosvirinovová, ale Nikolajevna, tedy celým jménem Tamara Nikolajevna Prosvirinovová.

To, co zažila u své tchyně 6. června 1996 později vyprávěla majoru policie Vladimiru Bendlinovi, který existenci Aljošenky vyšetřoval na vlastní pěst, protože jeho nadřízení neměli zájem o vyšetřování případu malé mrtvé podivné bytosti, která se náhodně našla v souvislosti s jiným případem.

Jak se z Aljošenky stala světová senzace
O bizarní bytosti z Uralu by se svět asi nikdy nedozvěděl, nebýt ruské novinářky Olgy Rudakovové, jež v kyštymských novinách Kyštimskij rabočij 25. září 1996 zveřejnili článek s názvem: Aljošenka, milý, co jsi zač? Tento článek sice v té době nebyl pro místní lidi velmi zajímavý, ale když ho v roce 1997 zveřejnili i v celostátních novinách Komsomolskaja pravda, o Aljošenkovi se rázem dozvědělo nejprve celé Rusko, později i celý svět.

V článku se psalo o tom, že v srpnu 1996 policista kyštymské městské policie řešil případ s krádeží barevných kovů, kde jako svědek vystupoval muž jménem Vladimir Nurtdinov. Ten se policistovi zmínil o tom, že doma má v lednici mrtvolku zvláštní bytosti, která se podobá na mimozemšťana.

Městský policista o tom řekl majoru policie Vladimiru Bendlinovi, který Nurtdinova navštívil a skutečně u něj v chladničce našel mrtvolku malé bizarní bytosti. Major Bendlin zjistil, že Nurtdinov si mrtvolku odnesl z domu Tamary Vasiljevny Prosvirinovové, která byla v té době v psychiatrické léčebně.

Bendlin si mrtvolku malé bytosti sebral a snažil se u nadřízených spustit vyšetřování. Ti však neměli zájem o řešení tohoto případu, a tak major Bendlin začal ve svém volném čase vyšetřovat případ Aljošenky.

Kdo byl Aljošenka?
Malá bytost byla vysoká jen 25 centimetrů a barva jeho pokožky byla šedozelená. Jeho hlava byla bez vlasů s množstvím tmavých skvrn. Právě hlava napovídala tomu, že to zřejmě nebude lidská bytost, protože lebka vypadala spíš jako nějaká protáhlá a špičatá helma, která měla výrazně vystupující švy – skládala se ze čtyř kostí.

Aljošenka měl na tváři velké a výrazné oči, ale nos a ústa stejně jako uši mu jakoby chyběly, dolní čelist vůbec neměl. I přesto, že na těle nebyly patrné žádné pohlavní orgány, všichni byli ze začátku přesvědčeni, že šlo o mužského jedince, některé analýzy prý však měly prokázat, že šlo o ženskou bytost.

Major Bendlin přinesl už mumifikované tělo (sám ho napustil alkoholem a vysušil) do místní nemocnice, kde ho zkoumalo mnoho lékařů. Gynekoložka Irina Jermolajevová dospěla k závěru, že jde jen o poškozený a zdeformovaný lidský plod. Naopak doktor a patolog Stanoslav Samoškin byl přesvědčen, že se vůbec nejedná o lidskou bytost. Stejný názor měla i laborantka městské nemocnice Stepanovna Ljubovová, která řekla: “Tento človíček, jehož nazývali Aljošenka, určitě nelezl, ale chodil vzpřímeně jako dospělý člověk.”

Major Bendlin vyslechl i nevěstu Tamary Vasiljevny Prosvirinovové, tedy Tamaru Nikolajev, která mu řekla, že když 6. června 1996 přišla za svou tchyní, když jí přinesla nějaké potraviny, tchyně jí nadšeně oznámila, že má doma nějaké děťátko, které volá Aljošenka.

Když Tamara Nikolajevna spatřila podivného tvora, přišlo jí až špatně. Její tchyně jí pak ukázala i to, jak ho krmí. Potom viděla jak ho tchyně přebalila, když mu mezi nohama vytírala jakési řídké výtoky. Tehdy si všimla, že Aljošenka nemá žádné pohlavní orgány. Díval se bez mrkání a tiše jakoby sténal. Namísto úst měl jakýsi malý otvor.

O několik dní na to odvezli Tamaru Vasiljev Prosvirinovovou opět do psychiatrické léčebny, ale Aljošenka doma zůstal bez povšimnutí sám, kde potom i zemřel. Tuto mrtvolku pak našel Vladimir Nurtdinov, který si ji odnesl domů a dal do chladničky.

Človek nebo mimozemšťan?
Major Bendlin dostal později kontakt na jakési ufology z města Kamensk Uralskij, kteří ho pak téměř okamžitě navštívili. Vedoucí této skupiny byla jakási Galina Semenkovová, která Bendlina přesvědčila, že její organizace Aljošenku detailně prozkoumá. Bendlin jí uvěřil a mrtvolku Aljošenky dal Semenkovové.

Od té doby se po malé bizarní bytosti jakoby slehla zem. Když se o Aljošenkovi dozvěděl celý svět i díky japonské televizi TV Asaka a TV Nippon, které o Aljošenkovi i díky fotografiím, výpovědím a videím majora Bendlina natočili dokumentární film – Po stopách mimozemšťana Aljošenky, začalo se i pátrání po Galině Semenkovové. Bohužel i tato osoba, která mumifikované tělo Aljošenky dostala od majora Bendlina, zmizela stejně jako bizarní malý tvor.

Na začátku roku 2004 přišla do města Kysta expedice známé ruské badatelské skupiny Kosmopoisk, kterou vedl Vadim Černobrov. Jemu a jeho členům expedice se podařilo nalézt genetický materiál Aljošenky, konkrétně pleny, ve kterých byl Aljošenka zabalen. Z plen se podařilo získat jeho výtoky, které poslali na analýzu DNA.

V únoru roku 2004 tak vznikla další senzace, protože genetická analýza ukázala, že ve výtocích z Aljošenky nebylo nic lidského. Aljošenka podle toho vůbec nebyl člověk, ale patřil k nějaké mimozemské rase. Dá se tomu věřit? V celém příběhu je stále mnoho nejasností i zavádějících informací a neustále se mění. Kdo tedy ve skutečnosti byl malý tvor jménem Aljošenka je stále velkou záhadou.

Videogalerie:

BIO autora

k0m1s

k0m1s

Jsem obyčejný člověk, který ve svém volném čase tvoří zajímavé webové stránky. Poslední dobou se velmi zajímám o tajemno, z čehož vznikl i tento web.

Související články

0 komentářů

Žádný komentář!

Zatím zde není žádný komentář. Chcete být první?

Napište komentář

Napsat komentář

Váš email nebude veřejně zobrazen.
Povinná pole jsou označena *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Kategorie zpráv

FaceBook

TOPlist

Ankety

Líbí se vám nasazený vzhled magazínu?

Nahrávání ... Nahrávání ...

Poslední komentáře

joj ja by se bala [...]

Ten zvuk neni temer identicky,ten je uplne identicky.Staci si to parkrat poslechnout a porovnat.Napr.to Vrchlabsky [...]

Dobrý den, ačkoli je tento komentář rok starý, tak na něj přesto zareaguji. Dlouho jsem [...]

Jestli jsi vlkodlak tak z jakého jsi klanu ? [...]

mám to nějak tak.. [...]

Strašný. Bože [...]

Statistiky

  • 0
  • 59
  • 541
  • 12 458 684
  • 1 322
  • 633
Vážený uživateli Adblocku, prosím deaktivuj si rozšíření na našem webu. Výtěžek z reklamy nám slouží pro chod našeho hostingu. Děkujeme