Na australském ostrově Tasmánie, 60 kilometrů jižně od hlavního města Hobart, se nachází bývala trestanecká kolonie Port Arthur, která se u Australanů považuje za nejděsivější místo Austrálie. V 19. století byla právě tato kolonie považována za nejtvrdší vězení na světě, a možná i proto se zde dnes zjevují přízraky vězňů a lidé zde mohou na vlastní kůži pociťovat velmi negativní energii.
Australský Alcatraz
Z Port Arthur bylo prakticky nemožné utéct, protože tak jako americký Alcatraz byl také obklopen mořem, ale i přesto se mnozí vězni o útěk pokusili. Do tohoto vězení, které bylo v provozu od roku 1830 do roku 1877, postupně zavřeli až 12 tisíc lidí, kde se k nim dozorci chovali velmi krutě.
Vězni měli zakázáno mezi sebou používat svá jména, a dozorci každého z nich mohli oslovovat jen číslem, které jim při nástupu do vězení bylo přiděleno. Ve vězení panoval takzvaný tichý režim – všichni vězni měli zakryté hlavy a museli být ticho. To prý mělo vězňě přimět k tomu, aby přemýšleli nad svými činy, kvůli kterým se do vězení dostali.
Při ojedinělých útěcích z vězení byli na uprchlíky vypouštěni vyhladovělí psi, a když se jim náhodou podařilo před psy a dozorci utéct, v moři na ně čekaly žraloci. Navzdory těmto nástrahám se některým vězňům podařilo utéct. Známý je úspěšný útěk Martina Cashe se dvěma spoluvězni.
Podle oficiálních historických záznamů z celkového počtu 12 tisíc uvězněných, zemřelo v trestanecké kolonii až 2000 vězňů. Toto číslo je však několika historiky zpochybňováno, a počet mrtvých je prý mnohem vyšší. Součástí kolonie byl totiž i jakýsi útulek, ve kterém byly umísťování mentálně nemocní a senilní vězni, na nichž se dělaly různé děsivé vědecké experimenty.
Lovci duchů v Port Arthur
Podle několika očitých svědectví zde mnozí vězni zůstali v podobě přízraků i po své smrti. Už v 19. století se o této trestanecké kolonii šířily mezi lidmi fámy i o tom, že kdo v Port Arthur zemře, už nikdy nenajde posmrtný klid. Možná na tom bude něco pravdy je, protože v této oblasti mělo být podle turistů a lovců duchů zaznamenáno více než dva tisíce vypozorovaných přízraků.
Celá trestanecká kolonie, která byla v 19. století doslova nasáklá krví, je i navzdory několika protestům místních lidí, kteří se tohoto místa bojí, je v současnosti využívána jako turistická atrakce. A právě turisté z celého světa byli očitými svědky duchy mrtvých, kteří se zde pravidelně objevují.
Nejčastěji to je na malém ostrůvku, kde byli vězni pohřbíváni, ale turisté viděli přízraky i ve více zpřístupněných budovách této trestanecké kolonie během noci. Někteří turisté zde totiž využívají i noční prohlídky Port Arthur, kdy toto místo vypadá mnohem děsivější, a je tak velká šance spatřit zdejších duchů.
Trestaneckou kolonii kromě turistů navštěvují i lovci duchů z celého světa, kteří jsou vybaveni různými sofistikovanými přístroji na hledání duchů, a i ti potvrdili, že se to tu duchy hemží více než na jiných podobných místech. Průvodními jevy jsou zde i různé děsivé zvuky a dokonce i nesnesitelný pach rozkládajícího se masa.
Port Arthur je však považováno za nejděsivější místo Austrálie nejen kvůli bývalé trestanecké kolonii, ale také z toho důvodu, že se zde 26. dubna roku 1996 odehrál krvavý masakr. Duševně nemocný Martin Bryant zde chladnokrevně zavraždil 35 turistů, a dalších 23 lidí zranil, než byl australskou policií chycen.
V současnosti si odpykává 35 doživotních trestů a 1035 let bez možnosti podmínečného propuštění. I tento krvavý masakr se tak nesmazatelným způsobem zapsal do neslavné historie Port Arthur, ale ani tyto nesmyslné vraždy nepřiměla australské úřady toto děsivé místo uzavřít.