Edgar Allan Poe: Stal se obětí temných sil?

Jeho hororové a kriminální příběhy byly plné bolesti, mystiky a bezvýchodnosti. Podle mnohých si zahrával s peklem a nakonec se mu to vymstilo. Jeho smrt zůstává dodnes záhadou.

Havran, Zánik domu Usherů, Vraždy v ulici Morgue nebo Jáma a kyvadlo. O dílech amerického spisovatele Edgara Allana Poea (1809–1849) se dodnes učí ve školách. Jak už to ale bývá, za svého života si autor příliš radosti neužil. Lidé ho považovali za podivína a opilce, takže mnohé ani nepřekvapila jeho brzká smrt.

Smrt v cizích šatech
Tiskař Joseph Walker našel 3. října 1849 před jednou hospodou v Baltimoru blouznícího muže v otrhaných a špinavých šatech. Z jeho nesouvislého blábolení pochopil, že se dovolává lékaře Josepha Snodgrasse, který bydlel nedaleko. Snodgrass v muži ihned poznal svého přítele Edgara Allana Poea a odvezl ho do nemocnice, kde ho umístili do zamřížovaného pokoje pro opilce. Spisovatelův stav se ale nelepšil, několik dní blouznil a nakonec zemřel.

Pozadí jeho skonu bylo velmi zvláštní. Z Richmondu, kde vyrůstal, se 27. září vydal do zhruba 530 kilometrů vzdáleného New Yorku, kde bydlel. Tam však nedorazil a jeho zavazadla zůstala v Richmondu na nádraží. Nikdo neví, kde celý týden pobýval a proč se objevil na půli cesty v Baltimoru, celý špinavý a v potrhaných šatech, které mu byly velmi malé a evidentně mu nepatřily.

Většina lidí měla za to, že za vše může jeho alkoholismus, případně hrátky s temnými silami. Poe měl k drogám a alkoholu skutečně blízko. Už jeho otec byl opilec a rodinu opustil ještě před jeho narozením. Matka zemřela na tuberkulózu, když mu byly dva roky, takže vyrůstal u irských příbuzných. Jeho teta měla ve zvyku tišit děti kouskem chleba namočeným ve whisky. Poe se sám přiznal k opilství v době, kdy po těžké chorobě zemřela jeho manželka Virginie. „Jen Bůh ví, jak často a jak moc jsem pil,“ napsal. V té době se také pokusil o sebevraždu nadměrnou dávkou opia. Nic z toho ale nevysvětluje, proč by si na sebe bral cizí šaty, navíc o několik čísel menší.

Satanovo znamení
Existuje ale i teorie, podle níž není náhoda, že Poe ležel zrovna před hospodou. V té době se konaly volby a lokál fungoval jako volební místnost. Tehdy si strany běžně najímaly ostré hochy na „kupování hlasů“. Jejich praktiky byly velmi drsné, rváči chytali osamělé muže, které pak „zpracovávali“ výpraskem, hladem, alkoholem a drogami. Takto „přesvědčené“ voliče pak vodili od jedné volební místnosti ke druhé. Občas je přitom i převlékali. Stal se snad spisovatel obětí „nákupčích hlasů“, kteří mu podali příliš silný drogový koktejl? Proč by si ale za svou oběť zvolili známého spisovatele, jehož tvář mohl kdokoli poznat?

Podivné jsou i události následující po Poeově smrti. Jeho tělo pochovali v neoznačeném hrobě. Objednaný náhrobek z bílého mramoru se totiž rozbil, když při převozu vlak vykolejil. I to mnozí považovali za satanovo znamení. Až v roce 1875 město postavilo spisovateli pomník na novém místě, kam nechalo z hrobu číslo 80 přemístit jeho ostatky. Nikdo si ale tehdy nevzpomněl, že v roce 1864 byly na hřbitově všechny cedulky otočeny o 180 stupňů, takže nestály v hlavách hrobů, nýbrž v jejich nohou. A tak hrobníci nevědomky otevřeli zcela jiný hrob.

Další verze se rozcházejí. Podle jedné se na omyl přišlo, podle jiné nikoli. Původní hřbitov vypadá už dávno jinak, takže dodnes není jasné, čí ostatky leží pod pomníkem, který stojí v centru Baltimoru.

Od roku 1875 je oficiální Poeův hrob v Baltimoru. Zda je tu skutečně pochován, je otázkou.

Exit mobile version