Pokud byste se obyvatelů Islandu zeptali, zda věří na elfy, zjistili byste, že více než polovina Islanďanů věří na bytosti podobné skřítkům. Potvrdila to i studie Islandské univerzity z roku 2007, podle níž až 62 procent obyvatel Islandu věří na existenci elfů, a nejen to. I když se to pro mnohé lidi bude zdát neuvěřitelné, elfové jsou i v dnešní technologické době nedílnou součástí Islandu a jeho obyvatel. Mohou elfové opravdu existovat?
Skrytí lidé Islandu
Podle pověstí žijí elfové na celém Islandu, a obyvatelé tohoto ostrovního státu je znají pod pojmenováním Huldufolk, v překladu skrytí lidé. Islanďané považují elfy za dobrosrdečné a nápomocné bytosti, přesto, že je mohou vidět jen děti. Obyvatelé Islandu, ale i islandské úřady se proto snaží s elfy vycházet, v opačném případě mohou nastat velké problémy o čem se mnozí Islanďané už mohli vícekrát přesvědčit. Pokud totiž lidé ničí nebo zničí přirozené životní prostředí elfů, kterými jsou hlavně skály, stromy nebo vodopády, elfové se pak lidem pomstí. Zdá se vám to neuvěřitelné? Pro Islanďany to je běžná věc.
Proč i vědci věří na elfy?
Islandský renomovaný historik Magnus Skarphéðinsson je jedním z mnoha odborníků, kteří věří v existenci skrytého národa na Islandu. Sám o tomto národě řekl: „Ani v nejmenším nepochybuji o tom, že na Islandu žijí dva národy – lidský a takzvaný skrytý.“ Skarphéðinsson má ve svém archivu více než 400 svědectví o setkání s tajemnými elfy. Podle něj mají elfové na Islandu svou rozvinutou civilizaci, která je podobná té lidské. A v tomto není sám, stejný názor zastávají i další odborníci, kteří se zabývají elfy. Na Islandu se turisté mohou setkat s množstvím příběhů, které potvrzují existenci elfů. Jedním z nejznámějších je ten, který se odehrál ještě během 2. světové války v Reykjavíku na ulici Ogmuli 32.
V roce 1942 byl majitel donucen svou drůbežárnu na této ulici prodat. Nového majitele však upozornil na to, aby na pozemku drůbežárny neodstranili úlomek tamní skály, ve které prý žijí elfové. Nový majitel však neposlechl, a ještě v roce 1942 skálu odstranil z důvodu rozšiřování drůbežárny. V té době měl majitel na farmě 800 nosnic, které denně snášeli asi 450 vajec. V den, kdy dal nový majitel skálu odstranit – bylo to přesně 14. května 1942, snesly slepice jen 352 vajec, na další den to bylo 280 a o další den později jen 120 vajec. O týden nový majitel posbíral od nosnic jen 5 vajec, a další týdny už slepice nesnesli ani jedno vejce. Veterináři, jejichž majitel drůbežárny zavolal, jen potvrdily, že slepice jsou zcela zdravé, a nevědí určit, proč vejce vůbec nesnášejí.
Majitel farmy se nakonec rozhodl skálu, kterou odstranil, vrátit na původní místo, a již na další den mu nosnice snesly první vajíčka. Do necelého měsíce nosnice snášeli opět 450 vajec každý den jako před odstraněním skály. Pravdivost tohoto příběhu je potvrzena několika historiky, mezi nimiž je i zmíněný Magnus Skarphéðinsson. Pro většinu Evropanů jsou příběhy o elfech jen výplodem fantazie, Islanďané však věří, že elfové skutečně existují, o čem mluví nejen pověsti, ale i příběhy, které se na Islandu odehrály. Mohou být tedy příběhy o elfech z Islandu opravdu pravdivé nebo se tam všichni včetně historiků a vědců zbláznili?