V Británii vyšla v roce 1968 kniha „The Pain and the Glory“ o českém skladateli Bedřichu Smetanovi (1824 – 1884). Autory životopisu byli Liam Nolan a Joseph Bernard Hutton. Druhý z autorů byl podle ruského serveru tainy.net během práce na monografii konfrontován s neobvyklým zážitkem.
Hutton údajně delší dobu dohledával souvislosti, které by mu pomohly dokončit jeho část knihy, jenže pořád se mu to nedařilo. Jednoho dne nešťastně seděl před psacím strojem, když vzduch před ním najednou potemněl, zhoustl a z něj se pak vynořila postava muže ve staromódním plášti, v jejíž tváři Hutton nakonec spatřil Smetanu. Duch k němu začal mluvit a používal přitom archaickou češtinu, kterou dnes známe už jen ze starých knih. Autorovi objasnil některá fakta, ke kterým nedokázal najít informace, a dokonce ho navedl i k místu, kde měl být uschován jeho dlouho hledaný deník. Během „rozhovoru“ se Huttonovi podařilo nenápadně zapnout diktafon. Když pak Smetanův duch zmizel a Hutton si chtěl záznam přehrát, na pásce slyšel jen šumění a různé ruchy. Deník, o kterém ho ale „Smetana“ informoval, se přitom skutečně našel na místě, které popsal.
Knihu o Smetanovi se Huttonovi podařilo s úspěchem dokončit, ale podle serveru tainy.net se až dosud nepodařilo zjistit, jak je možné, že právě jemu se zjevil skladatelův duch.
Během „rozhovoru“ se Huttonovi podařilo nenápadně zapnout diktafon. Když pak Smetanův duch zmizel a Hutton si chtěl záznam přehrát, na pásce slyšel jen šumění a různé ruchy. Deník, o kterém ho ale „Smetana“ informoval, se přitom skutečně našel na místě, které popsal.
Říká se, že po fyzické smrti člověka se může uchovat jeho silné elektromagnetické pole, které se volně pohybuje po celé zemi. V některých případech může mít tento „duch“ vliv i na události, které nastanou až po jeho smrti. K takovému případu mělo dojít v roce 1930. Pátého října se nad Francií během svého prvního letu zřítila britská vzducholoď P-101. Dva dny po katastrofě začala slýchat Londýňanka Eileen Garrett ve svém domě mužský hlas. Ten jí sdělil, že byl kapitánem zříceného plavidla a informoval ji i podrobně o příčinách havárie. Odborníci z britského ministerstva letectví považovali její oznámení původně za nevěrohodné, ale při dalším vyšetřování havárie zjistili, že se její informace zakládají na pravdě. Dotyčná přitom neměla se členy posádky nic společného.
Paranormální jev zaznamenali i na univerzitě v Cambridge, kde výuku začal rušit neznámý duch. Údajně vypadal jako tenká mlžná silueta s patrnou hlavou a rukama. Přízrak se objevoval i ve dne, v jeho blízkosti byly slýchány nejrůznější nepříjemné zvuky. Během zkoušek byl pak v posluchárnách zřetelně slyšet mužský hlas, který studentům napovídal správné odpovědi. Při vyšetřování podivného fenoménu se zjistilo, že v budově se v roce 1789 oběsil jeden student. Vedení univerzity požádalo o pomoc exorcistu, ale na přání studentů kněz mši nakonec neodsloužil. Důvodem mělo být zachování kulturního a historického dědictví Cambridge.