Maják St.Augustine na Floridě měl projíždějící námořníky varovat před nebezpečnými útesy. Zdá se však, že jeho světlo slouží nejen zbloudilým lodím, ale i zbloudilým duším, které stavení doslova přitahuje. Setkávají se jeho návštěvníci s duchy lidí, kteří tu zemřeli?
Majáky lidi vždy přitahovaly. Nejen pro svou specifickou funkci a vzhled, ale i pro mnohé tajemné příběhy, které se k nim váží. Ten, který stojí na Floridě a pyšní se jménem St.Augustine, bezesporu patří mezi ty nejtajemnější. Do provozu byl uveden v roce 1824 a na moře díky práci a příspěvkům mnoha dobrovolníků září dál, přestože význam majáků v době GPS navigaci poměrně rychle upadá. V současnosti ke v něm zbudováno muzeum, jehož návštěvníci mnohdy historii majáku pocítí i na vlastní kůži. A nejspíš víc než by si přáli. Někdy totiž dostanou příležitost setkat se se správci budovy, kteří jsou už dávno po smrti. Jejich duše podle všeho na místě zůstávají a svou přítomnost dávají najevo i několikrát týdně! Neméně děsivými obyvateli majáku jsou přízračná zjevení malých děvčátek. Lovci duchů jsou tu úspěšní. Na místě pořizují několik zajímavých záznamů. Kolik duchů se tu zjevuje a proč jsou k majáku tak připoutáni?
Dětský smích a vůně tabáku
Náhlé závany vůně tabáku jsou u St.Augustine tak časté, že se jimi současní obyvatelé majáku ani neznepokojují. Je to prý jen způsob, jakým dávají najevo svou přítomnost dva bývalí správci, kteří byli náruživými kuřáky. Mnohem mrazivější jsou prý kroky, volání, povzdechy i smích, které se budovou rozléhají, aniž by tu s vystrašenými svědky byl kdokoliv jiný. Američan Paul Wenglowsky, jeden z lidí, kteří o maják v současnosti pečují, rovněž vzpomíná, že poslední dobou byly na vrcholu majáku už několikrát nalezeny otevřené dveře, aniž by se spustil alarm. Jindy se v budově samovolně rozsvěcují a zhasínají světla. Co stojí za těmito jevy? Když se pověst majáku dostane k uším skupiny lovců duchů pod vedením amerického vyšetřovatele paranormálních jevů Jasona Hawese (*1971), neváhají a vybavení potřebnou technikou vyrážejí místo prozkoumat. Během noci jejich audiorekordér zachytí několik hlasů, které jako by procházely ze vzdáleného rozhovoru, a pak se ozve naprosto zřetelný ženský hlas. „Pomoz mi, pomoz mi.“ Ve stejném okamžiku spatří několikačlenná skupina vyšetřovatelů zvláštní stín. Komu může patřit?
Původ záhadných jevů
Maják přitahuje tragédie
Když v roce 1865 Dr. Alan Ballard, někdejší majitel majáku, americkou vládou nucen se zařízení vzdát, vzdoruje i výhružkám, že bude maják vyvlastněn. Sám Ballard přísahá, že maják nikdy neopustí. Drží se tohoto slibu i po své msrti? Zvláštní pouto si k majáku vytváří také bývalý správce Peter Rasmussen, který je při své práci neobyčejně pečlivý. Možná proto tu jeho duše stále zůstává a ohlašuje se typickou vůní Peterových oblíbených doutníků. Ostatní duchové St.Augustine nejspíš patří obětem tragických nehod, k nimž tu čas od času dochází. Podle psychotroniků se takové duše nedokáží odpoutat od místa úmrtí. Dalším možným vysvětlením je přítomnost silné negativní zóny, která by vysvětlovala, proč k tragickým nehodám na tomto místě dochází tak často.
Přízrační obyvatelé
Kdo postává na věži?
Tragická nehoda stojí i za příběhem druhého kuřáckého ducha. Je jím správce Joseph Andreu, který zemřel po pádu při natírání budovy v 50. letech 19. století. A životy zde vyhasly také dcerám dalšího ze správců. Třináctiletá Eliza Pitte a o dva roky starší Mary v roce 1873 utonuly v blízkosti majáku. Dodnes se prý v pozdních nočních hodinách ve zdejší věži ozývá jejich smích. Návštěvníkům na fotografiích často objevují orby či jiné světelné úkazy. Jednomu z nich se ale na snímku zjevila neznámá dívčí postava upřeně hledící do moře. Mohla by to být jedna z utopených dívek? Právě přízrak dvou malých dívek je impulzem, po kterém poslední správce majitele odmítá spát v přilehlém domku a raději si pronajme blízký bungalov. To, před čím ostatní utíkají, však jiné přitahuje a právě díky místním přízrakům se St.Augustine těší velkému zájmu turistů.
Zdroj: Enigma