1. prosince 1948 našel mladý žokej, který jel na koni po pláži v australském Adelaide, mrtvolu hladce oholeného muže v hnědém obleku. Nemohl tušit, že stojí na začátku jedné z největších záhad kriminalistiky. Identitu muže se totiž nikdy nepodařilo odhalit, a to navzdory několika stopám.
Vyšetřovatelé zjistili o neznámém muži mnohé. Zřejmě dobře vydělával, o čemž svědčil kvalitní oblek i drahá britská cigareta, kterou měl za uchem. Další, napůl vykouřenou, měl zasunutou za límcem. V kapse měl však krabičku mnohem levnějších cigaret, kterým dělaly společnost zápalky, použitý lístek na autobus do města Glenelg a naopak nepoužitý lístek na vlak do Henley Beach.
Nic víc muži zákona nenašli, ale o čtyři měsíce později se případu chopili zkušenější kriminalisté. Ti prakticky ihned objevili v tajné kapse mužových kalhot útržek z knihy s nápisem „Tamám shud“. Jak se zjistilo, pocházel z básnické sbírky Čtyřverší Omara Chajjáma a v překladu znamenal „Konec“.
Případ získal v médiích řádnou dávku pozornosti a policistům se díky tomu přihlásil muž, který prý na zadním sedadle svého auta našel přesně tu knihu, z níž útržek pocházel. Na zadní straně měla tužkou napsána písmena, která nedávala smysl, a vyšetřovatelé si mysleli, že jde o nějaký druh kódu. Ten se však dodnes nepodařilo rozluštit.
Zdálo se, že mnohem lepší pomůckou bude telefonní číslo, také napsané v knize. Zjistilo se, že jde o telefon ženy, která žila blízko místa, kde objevili „somertonského muže“. Tak ho pojmenovala média, protože se našel na pláži s názvem Somerton Beach. Identitu ženy policie nezveřejnila, pouze uvedla, že žena kdysi vlastnila Čtyřverší Omara Chajjáma, ale už před lety ji darovala jistému muži. I toho se podařilo vypátrat, ale šlo o falešnou stopu. Spojitost této dvojice s případem se nijak nepotvrdila.
Policistům se mezitím přihlašovalo množství lidí, kteří tvrdili, že „somertonský muž“ je právě jejich nezvěstným příbuzným. Jenže žádné z tvrzení nebylo pravdivé.
Pitva neukázala nic přesného, ale podle lékařů oběť zabil zvlášť nebezpečný a těžko odhalitelný jed. Zvažovali i možnost přirozené smrti, jenže nenalezli žádný důvod, proč by měl muž ve středním věku jen tak zemřít. A pokud byl otráven, spáchal sebevraždu, nebo mu někdo „pomohl“?
Dobrou stopou mohl být i hnědý kufřík, který vstoupil do případu dokonce ještě dříve než útržek ze čtyřverší. Šest týdnů po nalezení těla ho vyšetřovatelům předali pracovníci Adelaidské železniční stanice s tím, že si ho 30. listopadu 1948 nechal v úschovně mrtvý muž. V kufříku bylo sako z USA, kalhoty s pískem v záhybu, šroubovák, nůžky, nit, pyžamo, spodky, potřeby na holení, nůž, plášť a sáček z prádelny. Z oblečení byly odstraněny všechny štítky s výjimkou těch z čistírny. Na všech bylo jméno T. Keane.
Nepodařilo se však objevit žádného Keana, který by souvisel s případem. Případ byl mimořádně zamotaný, dokonce se mluvilo o tom, že somertonský muž byl špión, kterého zavraždila v Austrálii cizí tajná služba. Žádná z hypotéz se však nepotvrdila a případ je dodnes nevyřešený. Světlo do něj možná vnese analýza DNA, protože v říjnu 2019 dal soud povolení k exhumaci těla za účelem odebrání vzorku tkání.