Brutální věznice
Filadelfské vězení bylo otevřeno v roce 1829 a fungovalo na převratném principu samovazby, která měla vězňům pomoci k jejich nápravě a nalezení Boha. Držení v izolaci však bylo doslova surovým týráním, protože všichni vězni byli zcela izolováni v jednotlivých kobkách.
Zde sami jedli, s nikým nepřišli do kontaktu a dokonce s žádným jiným vězněm nemohli vůbec mluvit. Jen jednou denně mohli jít z cely na hodinu ven, ale na hlavě museli mít kuklu, aby nikoho neviděli. Ten vězeň, který porušil mlčenlivost a s někým promluvil, toho čekalo peklo na zemi. Za trest se dostal na takzvanou šílenou židli, kterou nemusel přežít. Princip této židle spočíval v tom, že vězeň byl k židli pevně připoután, až tak, že se mu doslova zastavil krevní oběh. Na židli musel bez pohnutí sedět celé dny bez jídla a vody.
Někteří vězni byli dokonce připoutáni speciálním přístrojem, který spojoval svázané zápěstí se svorkou na jazyku. Každý pohyb, i ten nejmenší způsoboval trhání jazyka a krvácení, na které mnoho vězňů zemřelo.
Dobrou „zábavou“ pro vězeňské strážce bylo to, když mohli na vězně v tuhé zimě vylévat studenou vodu. Promočení vězni pak byly na noc zavěšeni v mrazu, takže ráno měli celé tělo obalené ledem. Mnoho vězňů kvůli těmto brutálním praktikám strážců zešílelo, a možná i proto zde během fungování vězení bylo uvězněno takové množství duší, které strašily své despotické strážce.
Ve Filadelfské věznici neustále, podle hlášení vězňů, ale i strážců, přibývalo strašidelných fenoménů a tak se vězení v roce 1913 změnilo na běžnou věznici. Ani to však nezabránilo paranormálním jevům, které nakonec z vězení vyhnaly vězňě i strážce.
Vězni i strážci totiž hlásili hodně nevysvětlitelných zvuků, kroků a děsivého smíchu. Další na vlastní oči viděli přízraky, které se procházely po chodbách. Na strážní věži se měl údajně objevovat fantom vězeňského strážce, v celách na bloku číslo 4 se objevovaly přízraky vězňů, kteří zde byli uvězněni. Blok číslo 12 byl zase poznamenán šíleným smíchem, různými hlasy a tajemnými kroky.
Zajímavostí tohoto vězení bylo i to, že zde byl uvězněn pes – labrador jménem Pep, který zde byl od roku 1924 za „vraždu“ guvernérovy kočky. A štěkání tohoto psa je z cely, kde byl uvězněn, údajně slyšet ještě i dnes.
Vězení uzavřené
Věznice je ostatně i kvůli těmto paranormálním jevům v roce 1971 zcela uzavřena a stala se tak velkou atrakcí nejen pro turisty, ale i pro parapsychology. Každý rok se zde uskuteční až 20 paranormálních výzkumů a pokaždé se odhalí další důkazy o nadpřirozené činnosti.
Může být proto toto vězení důkazem toho, že svět duchů skutečně existuje nebo se utrpení toho množství vězňů, kteří zde byli, jen vrylo do zdejších zdí a dodnes vyvolává různé nevysvětlitelné fenomény? Těžko říct, ale jedno je jisté, bývalá státní Filadelfská věznice je asi právem považována za nejstrašidelnější místo v USA.