Nesmazatelný otisk ruky: Zanechal ho duch hasiče?

Jednu z hasičských stanic v Chicagu desetiletí „zdobil“ otisk ruky na okenní tabuli. Nepodařilo se ho umýt, seškrábat ani jinak odstranit, ačkoli se o to požárníci pokoušeli. Začaly kolovat legendy, že jde o otisk ruky zesnulého hasiče Francise Leavyho. Jaká byla skutečná pravda?

18. duben 1924 byl pro většinu hasičů v Chicagu obyčejným dnem. Francis Leave neměl co dělat, a tak myl okna stanice. Už od rána se ale choval zvláštně. Málo mluvil, neusmíval se a dokonce ani nepozdravil kolegy. Snažil se zaměstnat mytím, jakoby chtěl odlákat svou mysl od čehosi, co ho tížilo. Jednou z mála vět, které smutným tónem vyslovil, zněla: „Myslím, že dnes zemřu.“

Jeho kolegové se jen smáli, ale klid na stanici přerušil naléhavý telefonát. Volali z budky a oznamovali požár čtyřpodlažní budovy Curran’s Hall, která byla od stanice poměrně daleko. Hasiči statečně bojovali s plameny a snažili se zachránit, co se dalo. Na vyšších patrech se stále nacházely bezmocní lidé a křičeli.

Postupně se je sice dařilo zachraňovat pomocí žebříků, ale pak přišla katastrofa. Oheň se choval divně, šířil se do nižších pater, jakoby tekl. Jde o běžný jev při požárech například na ropných plošinách, v obyčejné budově však hasiče šokoval. Zřejmě to byla příčina poměrně rychlého zhroucení střechy a následně i obvodových zdí. V troskách zahynulo množství lidí a mezi nimi i Francis Leave.

Den po tragédii si hasiči na stanici všimli čehosi zvláštního. Na jednom z oken byla otlačená ruka. Nejprve si mysleli, že otisk zanechal Leave během čištění, ale když se ho nepodařilo odstranit hadrem, začali se divit. Zkusili tedy chemikálie, ale marně. Nepomohla ani škrabka a profesionální čističi oken, a tak snahu o odstranění otisku z úcty k zesnulému kolegovi zanechali.

Dodnes se nepodařilo objasnit, co vlastně skvrnu na okně způsobilo. Modernímu rozboru zabránil poslíček s novinami, který 18. dubna 1944 hodil svazek novin tak nešťastně, že okno rozbil. Zřejmě tak Leavyho otisk ruky i předpověď vlastní smrti zůstanou navěky záhadou.

Exit mobile version