Časoprostorové přemístění, které známe především ze sci-fi filmů, se už mohly uskutečnit i v reálném světě. Důkazem toho má být několik nevysvětlitelných teleportací, které se odehrávaly na mnoha místech naší planety. Jednou z nejznámějších a nejvíce diskutovaných teleportací je případ doktora Geralda Vidala a jeho manželky Raffy. Jak se přemístili v čase a prostoru o tisíce kilometrů, aniž o tom věděli?
Z Argentiny do Mexika
V roce 1968 se v argentinském městě Chascomús, vzdáleném asi 120 kilometrů od Buenos Aires, odehrálo velmi podivné časoprostorové přemístění doktora Geralda Vidala a jeho manželky Raffy. Oba manželé, kteří byli hosty jednoho přátelského setkání, se krátce po půlnoci pobrali ve svém autě Peugeot 403 do města Maipú, které bylo od města Chascomús vzdálené asi 150 kilometrů. Tam je už skoro ráno čekali jejich příbuzní, kteří se jich však nedočkali. Geraldo Vidal s manželkou nedorazil do města ani následující den, a tak jejich příbuzní prohlásili po manželích pátrání.
Policie prověřovala a prohledávala cesty z Chascomús do Maipú, ale nic podezřelého nenašla, a v té době nebyly na těchto cestách evidovány ani žádné nehody. Manželé se nakonec našli, když se sami ohlásili svým příbuzným přesně za 48 hodin. Volali jim však z argentinského konzulátu v Mexico City, a vůbec nevěděli jak se do Mexika dostali, a co se s nimi celé dva dny dělo. Vzdálenost z Argentiny do Mexika by nemohli absolvovat autem za dva dny, protože cesta byla dlouhá 6000 kilometrů. To by znamenalo, že po nekvalitních silnicích Jižní a Střední Ameriky by museli jet celé dva dny nepřetržitě rychlostí asi 130 kilometrů za hodinu, což nebylo možné. Jak se však do Mexika v autě dostali, když nejeli po cestách?
O manželech Vidalových se po návratu do Argentiny začala zajímat i média, která pak zveřejnila bizarní příběh. Jejich auto se po odchodu z města Chascomús dostalo do husté mlhy, a pak se ocitli na jakési neznámé cestě. Ze začátku si mysleli, že asi kvůli mlze zabloudili, a tak když se dostali do první obydlené oblasti, zeptali se kde vlastně jsou. Oba však byli šokováni, protože se dozvěděli, že se nacházejí na předměstí Mexico City. Museli tak projet kolem 6000 kilometrů. Toho si však nebyly vůbec vědomi.
O jejich nevysvětlitelném přemístění se proto začali zajímat i odborníci. Manželé byli podrobeni několika lékařským vyšetřením, ale jejich zdravotní stav byl ať už po fyzické nebo psychické stránce stejný jako předtím, lékaři nic podezřelého neobjevili. Zkoumali se i jejich osobní věci, a bylo zjištěno, že auto mělo na více místech ohořelý lak, celkově však bylo plně funkční. Další podivnou věcí bylo to, že hodinky obou manželů se zastavili ve stejném čase. Ručičky se zastavily v tom momentě, jak opustili město Chascomús. Mnozí vědci se proto začali zajímat hlavně o jejich auto, které chtěli detailně prozkoumat. Manželům proto bylo nabídnuto nové auto, a jejich staré prošlo velmi detailnímu výzkumu. Vědci však ani po několikatýdenní analýze auta Peugeot 403 nic zásadního nezjistili, přesto, že se auto rozebrálo až do součástek.
Spontánní teleportace
Případ manželů Vidalových není jediný. Podobné časoprostorové přemístění už zažilo množství jiných lidí, a vždy při tom sehrála roli velmi hustá mlha. Americký badatel John Keel si myslí, že spontánní teleportace by mohly mít souvislost s účinky pozemského magnetického pole, o kterém se ví jen velmi málo. Mlha, která se vždy při náhlém přemístění osob a věcí vyskytovala, může souviset s náhlým poklesem teploty, s kondenzací vlhkého vzduchu co by mohlo být způsobeno magnetickou nebo elektrickou energií. Tato energie by tak mohla být nepřímou příčinou poruch v naší časoprostorové struktuře. Pokud by se podle Johna Keely podařilo odhalit zákonitosti těchto jevů, mohlo by to vést doslova k revoluci v cestování. Je tedy možné, že teleportace může být jen nějaký pro nás zatím neznámý přírodní (či nadpřirozený) jev, který vědci stále nechápou nebo se za tím skrývá něco zcela jiného?