Dva němečtí novináři měli v roce 1932 napsat reportáž o velmi známém přístavu v Hamburku, na který byli Němci velmi hrdí. Pro oba novináře to měl být běžný novinářský den, který spočíval v rozhovorech s dělníky, s předáky a s manažery. Celou reportáž měli doplnit fotografie tohoto významného německého přístavu.
Když však odtud odcházeli, vše se náhle zvrtlo. Kolem nich začaly vybuchovat sklady, lodě a padaly přístavní jeřáby. Na obloze viděli letadla, která shazovala bomby na přístav a všude bylo slyšet sirény. Právě začala Operace Gomora, až na to, že ve skutečnosti se toto bombardování odehrálo až v roce 1943. Jak tedy mohli novináři zažít bombardování o jedenáct let dříve?
Nálet, který se (ne)odehrál
Německý reportér J. Bernard Hutton a fotograf Joachim Brandt zůstali v roce 1932 v šoku, protože nechápali, kdo a z jakého důvodu začal bombardovat německý přístav. Oba novináři si uvědomili, že hučení sirén není žádné cvičení a kolem nich se odehrává skutečné peklo. Brandt ještě stihl udělat několik fotografií, které zachycovaly vybombardování přístavu a oba pak už rychle nasedli do auta, aby se co nejdříve dostali z přístavu, který začínal být v troskách.
Když se však po několika stovkách metrů ohlédli, vše náhle zmizelo a oni viděli jen čistou jasnou oblohu a nepoškozený přístav, který si žil vlastním životem. Nikde už nebylo ani stopy po bombardování, žádné poškozené budovy, lodě ani jeřáby. Oba zůstali ještě ve větším šoku, než během bombardování, které na vlastní oči viděli. Po návratu do redakce si Joachim Brandt dal okamžitě vyvolat fotografie, které měly zachycovat i bombardování přístavu.
Ukázalo se však, že na fotkách se nic takového nenacházelo. Byl tam jen přístav, tak jak ho viděli během reportáže. Když o svých zážitcích řekli svým nadřízeným, ti jen kroutili hlavou a nikdo jim bizarní výmysly nevěřil. Nakonec o tom všem začali pochybovat i oni dva. Byla to jen jejich halucinace?
Operace Gomora
Oba novináři se později rozešli a J. Bernard Hutton se ještě před druhou světovou válkou přestěhoval do Londýna. A právě zde nabyl jeho bizarní příběh z přístavu v Hamburku z roku 1932 úplně jiný rozměr. V roce 1943 si v britských novinách přečetl o Operaci Gomora. Tak se totiž označovala britská bombardovací operace proti severoněmeckém přístavu v Hamburku během druhé světové války, jejímž cílem bylo zničit nejvýznamnější průmyslové centrum v Německu a narušit tak morálku civilního obyvatelstva.
Když Hutton spatřil v článku fotografie, na kterých byl zničen a vybombardován hamburský přístav, nevěřil vlastním očím. Na fotkách bylo totiž přesně to, co viděl na vlastní oči spolu s Joachimem Brandtem v roce 1932. Jak však mohli oba němečtí novináři vidět bombardování Hamburku v roce 1932, když se ve skutečnosti odehrálo až o jedenáct let později? Jak se dá tato anomálie vysvětlit?
Mnozí skeptici si myslí, že příběh obou novinářů je vymyšlený a žádné bombardování v roce 1932 neviděli. Faktem je však i to, že tento příběh se mezi lidmi v Německu vyprávěl během 30. let minulého století, tedy několik let před bombardováním Hamburgu.
Dá se tedy věřit příběhu, který oba novináři zažili? Pokud tomu tak bylo, jak je možné, že viděli něco, co se mělo odehrát až v budoucnu? Jediným vysvětlením by mohlo být, že se nějakým způsobem dostali do jakési časové trhliny a na pár minut se ocitli v roce 1943, kde na vlastní oči viděli bombardování Hamburku. Je něco takového vůbec možné?
Podle slavného amerického teoretického fyzika německého původu Alberta Einsteina a jeho teorie relativity je možné cestovat do budoucna. Otázkou však je, jak se tito dva němečtí novináři mohli do budoucna dostat.