Na náhrobku má napsáno jen „Peter, divoký chlapec, 1785“. Přezdívka se s ním nesla celý život. Nikdo neví, kde se narodil, kdo byli jeho rodiče, ba dokonce ani to, zda opravdu vyrostl v divočině. O Peterově životě se dodnes vedou debaty. Kdo vlastně byl tento záhadný mladík?
Když Petera našli, měl asi 11 let. Byl nahý, špinavý, podvyživený a žil v lese nedaleko německého Hannoveru. Neuměl mluvit, pohyboval se jen na všech čtyřech končetinách, jedl rukama a neměl rád, když musel nosit oblečení. Zvěsti o chlapci, jehož vychovali zvířata, se rychle šířily, a dostaly se i na anglický královský dvůr.
Král Jiří I. pocházel z Hannoveru a měl zálibu ve zvláštních věcech. Přikázal, aby mu Petera přivedli, a z chlapce se tak stal doslova královský domácí mazlíček. Říkalo se, že ho vychovali vlci či dokonce medvědi, a jeho divoký zjev způsobil v roce 1725 v Anglii senzaci.
Peter však zároveň vyvolával i řadu otázek. V té době byla například populární debata o tom, zda je lidská povaha vrozená nebo je dána výchovou. Pro různé filozofy, vědce i šarlatány se tak Peter stal výborným pokusným objektem. Je chybějícím článkem mezi člověkem a zvířetem? Rozhoduje o charakteru genetika nebo výchova? Na tyto i další otázky zkoušeli odpovídat desítky nejrůznějších lidí. Švédský botanik Carl Linné dokonce kvůli Peterovi vytvořil ve svém díle Systema naturae, které položilo základy systematiky fauny a flóry, zcela novou kategorii. Nacházel se v ní jen Peter a jmenovala se Juvena hanoveranus.
Peter měl také tendenci bloudit a dostávat se do problémů. V létě 1751 se například ztratil a musela se vypsat odměna za jeho nalezení. Když se nakonec vrátil domů, jeho opatrovník nechal Peterovi vyrobit kožený obojek, do kterého bylo vyraženo jméno a adresa.
Peter se dožil asi 70 let a je pohřben u kostela svaté Marie v Northchurchi.
Dnes se předpokládá, že chlapec nevyrostl v divočině, ale byl vážně duševně nemocný a rodiče ho nechali v lese. Lékaři předpokládají, že Peter mohl od narození trpět takzvaným Pitt-Hopkinsovým syndromem. Vyznačuje se například šilhavostí, hluboce posazenýma očima a velkými ústy. K dalším příznakům patří řečové problémy, opožděný vývoj, problémy s dýcháním a nižší IQ.
Při určování diagnózy byl velmi důležitý obraz, který dnes visí v Kensingtonově paláci. Zobrazuje Petera se sklopenými víčky a velmi vykrojenými rty, které jsou také znakem Pitt-Hopkinsova syndromu. S jistotou se však jeho stav určit nedá a Peter je tak dodnes záhadnou postavou nejen anglických dějin.