Bajkalsko-amurská magistrála (BAM) je jednou z nejdelších železničních tratí na světě – dlouhá je 3145 kilometrů. Oficiálně se stavěla 11 let (1974-1985), ale zcela dokončena byla až v roce 2003. Během náročné výstavby se mnozí dělníci setkali s řadou nevysvětlitelných jevů, které se budou mnohým zdát opravdu neuvěřitelné.
Navzdory tomu, že se oficiálně uvádí, že se BAM začala stavět až v roce 1974, projektové práce byly ukončeny již v roce 1940, a pak se začalo s přípravnými pracemi na jednotlivých úsecích tratě. Protože většina mužů bojovala ve 2. světové válce, na výstavbu během války se využívaly hlavně němečtí zajatci. A právě s nimi je spojen jeden z nejzajímavějších fenoménů celé výstavby. V roce 1943 se asi sto německých zajatců v pracovním táboře v Jakutsku vzbouřilo a pokusilo se o útěk na nákladním vlaku i s lokomotivou.
Němci se chtěli dostat od Rusů co nejdál, ale to se jim nepodařilo, protože Rudá armáda se téměř okamžitě vydala za nimi. Rusové nakonec museli použít trojici bombardérů, protože vlak s německými zajatci nemohli po zemi dohnat. Bombardéry nakonec celý vlak s Němci zničili a nikdo se zajatců nepřežil. Ruské úřady pak nechali pracovní tábor v Jakutsku uzavřít až do odvolání. Dělníci se tam pak dostali až v 70.letech 20.století – tedy po více než třech desetiletích, ale čekal je tam zajímavý fenomén, o kterém dobře věděli místní obyvatelé. Celý pracovní tábor byl sice v dezolátním stavu, protože se tam více než třicet let nikdo neukázal, ale kolejnice se celé leskly, a byly jako nové. Vypadaly tak, jako kdyby po nich pravidelně projížděly vlaky.
S jiným podivným fenoménem se setkali dělníci při pokládání kolejí na úseku mezi stanicemi Nižneangarsk a Novyj Uojan, kde se nacházely rozsáhlé bažiny, do kterých se museli zapouštět mohutné mostní pilíře. A právě v těchto bažinách se dělníci setkali s přízrakem, který je tak děsil, že odmítali na tomto úseku trati pracovat. V husté mlze, která se na tomto úseku vyskytovalo každý den, si mnozí dělníci všimli, že je pozorují jakési oči. Později zpozorovali, že mlha se zformovala do podoby jakési děsivé postavy, která je velmi vylekala. Když se o nějaký čas v močálech utopilo několik jejich spolupracovníků, mezi dělníky vypukla hysterie a nikdo tam už nechtěl pracovat.
Dělníci totiž zjistili, že vždy když se tajemný přízrak objevil, někdo z dělníků zemřel. Východisko z této situace však našel hlavní inženýr, který přišel se svou teorií, že přízrak muže nezabíjí, ale jen upozorňuje na blížící se nebezpečí. Proto řekl dělníkům, že když uvidí přízrak, aby přerušili práci a odešli někde do bezpečí. Přesto, že od této strategie si hlavní inženýr mnoho nesliboval, jeho rada údajně opravdu fungovala a od té doby na tomto úseku nedošlo k žádnému úmrtí. Přízrak se dokonce po čase přestal objevovat. Co to však dělníci skutečně viděli, se nikdy nepodařilo objasnit.
Podivné ohnivé kuličky
S dalším nevysvětlitelným fenoménem při stavbě BAM-u se setkali dělníci na trati mezi stanicemi Kirenga a Goudzekit, kde budovali Bajkalský tunel. Při ražení tunelu jim z času na čas začali ve vzduchu poletovat jakési ohnivé kuličky velikosti pingpongových míčků. Když se jeh stavbaři pokoušeli chytit, kuličky odskakovaly, jako kdyby byly živé. Později zjistili, že vždy když se ohnivé kuličky ukázaly, při hloubení tunelu vytryskla ze stěn voda, kterou pak bylo velmi těžké zastavit.
Duchové proto šamanům slíbili, že stavbaře budou ochraňovat před nebezpečím. Zajímavostí, kterou je třeba určitě zmínit, je to, že při stavbě Kodarského tunelu nezemřel ani jeden člověk, což se nedalo říci o jiných úsecích této magistrály. Byly tyto, ale i ostatní nevysvětlitelné úkazy během výstavby Bajkalsko-amurské magistrály pouhými halucinacemi dělníků, kteří zde strávili dlouhá léta v odlehlých částech Ruska nebo to co viděli, bylo něco reálné, ale z jiného světa, a dosud nepochopené?