Satanská bible je kniha sepsaná Antonem LaVey v roce 1969. Obsahuje sbírku úvah, pozorování a základních satanistických rituálů. Autor v ní předkládá svůj osobní pohled na satanismus jako filosofii, ovlivněný díly myslitelů jako byli Machiavelli, Aleister Crowley, Friedrich Nietzsche, Ragnar Redbeard, Ayn Rand a další. Obsah knihy není považován za dogma. Filosoficko-náboženský směr, o kterém kniha pojednává a který není obecně přijímán všemi satanisty, je označován jako LaVeyův satanismus.
Po úvodních pasážích a prologu je sepsáno krátké Satanské devatero. Následující hlavní část Satanské bible je rozdělena do čtyř knih odpovídajících čtyřem živlům: Knihy Satanovy (oheň), Luciferovy (vzduch), Belialovy (země) a Leviathanovy (voda).
Satanské devatero
1. Satan znamená ukájení choutek, nikoli odříkání!
2. Satan znamená živoucí existenci, nikoli vymyšlené spirituální báchorky!
3. Satan znamená neposkvrněnou moudrost, nikoli pokrytecký sebeklam!
4. Satan znamená laskavost k těm, kdo ji zasluhují, nikoli lásku, vyplýtvanou na nevděčníky!
5. Satan znamená pomstu, nikoli nastavení druhé tváře!
6. Satan znamená odpovědnost vůči odpovědným, nikoli péči o psychické upíry!
7. Satan znamená člověka jako pouhé zvíře, někdy lepšího, mnohem častěji však horšího než ti, co kráčejí po čtyřech, člověka, jenž se díky „božskému duchovnímu a intelektuálnímu vývoji“ stal nejzkaženějším zvířetem!
8. Satan znamená všechny takzvané hříchy, jelikož vedou k fyzickému, mentálnímu nebo emočnímu uspokojení!
9. Satan je nejlepším přítelem, jakého kdy církev měla, jelikož ji po celá ta léta pomáhal udržovat v chodu!
LaVeyův satanismus je náboženství (resp. filosofie) vzniklé v šedesátých letech 20. století. Vychází z Satanské Bible američana Antona LaVeye, jenž se inspiroval zvláště německým filozofem Friedrichem Nietzschem (myšlenka nihilismu) a anglickým okultistou Aleisterem Crowleyem (magické rituály) a založil Církev Satanovu. LaVey byl taktéž i Narozdíl od teistického satanismu neuctívá LaVeyův satanismus bytost jménem Satan, ale používá toto jméno jako symbol pro niterné lidské touhy. V současnosti se jedná o nejrozšířenější větev náboženských směrů, souhrně označovaných jako satanismus.
V LaVeyových textech je jasně patrné odmítnutí křesťanství a podpora požitkářského způsobu života. LaVeyova filosofie klade jako středobod všeho člověka a jeho (sebe)uspokojení. Neuznává božstva, pouze člověka jako boha, ale ne ve smyslu „Já jsem bůh a ty ne!“, ale v tom smyslu, že každý je bůh sám pro sebe a sám sobě rozkazuje a ovládá svůj život. Měřítkem chování nemá být konání absolutního dobra, ale míra pozitivních pocitů a prospěch, které provázejí jednání z pohledu jednajícího. Církev Satanova neprovádí žádné člověku či zvířeti nebezpečné rituály, jeho vyznavači neznesvěcují hřbitovy, a Církev Satanova ani nenabádá k žádným jiným trestním činům.
Pokud jde o Satana samotného, jeho jméno je používáno jen v podobě jakéhosi symbolu, a ne jako živoucí, historicky dokázanou osobu, pro upoutání pozornosti a možná i pro určitou filosofickou podobnost LaVeyových názorů s různými literárními ztvárněními Satana (jako jedince myslícího jen na sebe a bouřliváka, kterému se příčí poslouchat pravidla jiných, byť by je stanovil sám Bůh).
aVeyův satanismus používá víceméně stejnou symboliku jako ostatní větve satanismu. Mezi nejznámější patří kupříklad pentagram, jednak tzv. bafomet, obrácený pentagram s případně domalovanou hlavou kozla (původně se jedná o židovské obětní zvíře, vyhnané za hříchy starozákonního lidu na poušť), častým symbolem je i obrácený kříž, satanský obrácený kříž jako takový nemá nic společného s křížem (krucifixem) sv. Petra, což je symbol papežského řádu.
