Pocházím z Přerova a bydlím v panelovém domě. Jako v každém paneláku máte hned několik sousedů a tak to je i u nás. V šestém patře bydlela již zmiňovaná sousedka.
Měla už docela dost let, počítám, že tak asi něco přes 80. Pamatuji si na ni, že i přes ta léta byla pořád docela čiperná a byla hrozně srandovní. Prostě měla ráda lidi, život a vše brala s humorem.
Je to už zhruba 5 let, co jsem se šla večer projít se svým psem, bylo chladno, padal sníh a já přecházela zastávku, když v tom jsem tam spatřila tu sousedku, tak jsem ji pozdravila a šla jsem dál. Ona mi sice neodpověděla, ale jen se usmála. Můj pejsek byl celkem nervozní, tak jsme šli dál. Po asi půl minutě, jsem na tu sousedku začala myslet a když jsem se otočila, byla už pryč. Najednou mi došlo, že už je fakt večer a autobus, který na té zastávce stojí, tak ten večer už nepojede, ale až ráno. Pořád jsem to nechápala a musela jsem na to myslet ještě i v noci.
Druhý den odpoledne přišla mamka z práce a řekla mi, že potkala další sousedku, a že ta paní z 6. patra včera v podvečer zemřela. Nahnalo mi to hrůzu, tak jsem to hned mamce řekla, ale s tím jsem neuspěla, nosím brýle a ten večer jsem je neměla na očích, takže mámina verze je, že jsem viděla nějakou jinou paní. To by samozřejmě bylo možné, ale nosím jen jedničky a když procházím kolem člověka, tak si ho všimnu a ten večer to byla bezpečně ona. Jen nechápu, proč jsem ji viděla zrovna já, neměli jsme spolu žádný extra vztah.
Pak jsem jednou seděla na posteli a luštila jsem sudoku a v tom na mě přišel takový hrozně divný pocit, jakoby u stropu něco nebo někdo byl. Hrozně jsem se vyděsila, začala mi být zima a celá jsem se třepala, z ničeho nic. Pamatuji si, že jsem rychle vstala a utíkala do ložnice pro psa, přece jen se cítím bezpečněji, když tam nejsem sama. Pes si sednul na postel a začal vrčet, přitom se díval kamsi nahoru, přesně do toho místa, které mě tak děsilo. Asi po 1minutě mi přestala být zima a cítila jsem, jak se úzkost ztrácí, až úplně zmizela. V tu chvíli si i pes lehl a byl klid.