V rakouském jezeře Toplitzsee se má údajně skrývat jeden z největších pokladů Třetí říše. Velmi se o tom nemluví, ale očití svědci potvrdili, že u jezera se dějí velmi podivné věci. Záhadným způsobem zde například zemřelo asi dvacet lidí, kteří po údajném pokladu pátrali, navíc rakouské úřady vydaly přísný zákaz potápění pod hladinou Toplitzsee. Proč?
Nacistický poklad?
Když se 2. světová válka chýlila ke konci, není žádným tajemstvím, že nacističtí pohlaváři se snažili zničit, případně ukrýt tajné dokumenty, technologii, či uloupené zlato, stříbro a diamanty, aby se nedostaly do rukou Spojencům. A jedním takovým místem, kde by měl být nacistický poklad ukrytý, má být i rakouské jezero Toplitzsee. Existují o tom dvě velmi důvěryhodná svědectví, která se později potvrdili i jasnými důkazy.
Prvním očitým svědkem má být ruský voják Ivan Volkov, který jako válečný zajatec byl jedním z vězňů, kteří museli nakládat množství beden s neznámým obsahem na nákladní auta. Všichni vězni, kteří se při nakládání účastnili museli nastoupit do nákladních aut, které je odvezli k jezeru Toplitzsee. Většina vězňů šla na člunech do středu jezera, kde shodila všechny bedny do jezera. Všichni vězni po tomto aktu byli zastřeleni. Až na jednoho, kterým byl právě Ivan Volkov. Toho si nacisté vybrali, aby jim pomohl jedno z nákladních aut odvézt do tábora, kde měl být pak zastřelen. Ivan Volkov však nacistům utekl, dožil se konce války a podal o tom své svědectví.
Druhým očitým svědkem byla Ida Weissenbacherová, která žila na statku v blízkosti jezera. Před koncem války se u nich večer zastavilo komando SS, kterým měli půjčit koně a vozy, na které nacisté naložili jakési truhly. Ty pak odvezli k jezeru. Koně i s vozy jim nacisté vrátili ráno a přikázali o všem mlčet.
Svědectví Ivana Volkova a Idy Weissenbacherové jsou s velkou pravděpodobností pravdivé, protože ihned po skončení války začalo více lidí pátrat po údajném nacistickém pokladu. Většina z nich však při tom přišla záhadným způsobem o život. Již v roce 1946 byly u jezera nalezeni dva mrtví muži. Byly to rakouští inženýři Mayer a Pichler, jež někdo brutálně zavraždil. Pichler však podle dostupných informací pracoval na tajné německé základně nacházející se na březích jezera, kde se údajně vyvíjely miniponorky, inteligentní torpéda a jiné zbraně. Celá základna však byla zničena před koncem 2.světové války. Věděl Pilcher o tom, co je v jezeře ukryto a proto musel být odstraněn spolu s Mayerem?
V roce 1950 zase ze svahu nad jezerem spadl německý technik Gerhard Gehrens, který na místě zemřel. Přesto, že na místě jeho pádu byly nalezeny stopy nějakého jiného člověka, vyšetřování bylo zastaveno. I Gehrens pracoval na tajné základně u jezera.
V říjnu roku 1963 vyplul na jezero devatenáctiletý sportovní potápěč Alfred Egner. Na druhý den našli turisté gumový člun opuštěný a lano, kterým se jistil prořezané ostrým nožem. Egnera se podařilo najít až v prosinci téhož roku, kdy průzkum jezera uspořádala redakce časopisu Stern. Měly tyto a několik dalších úmrtí souvislost s nacistickým pokladem, který by měl být v jezeře ukrytý?
První úspěšný průzkum jezera uspořádala v roce 1959 redakce časopisu Stern. Německá výprava měla úspěch, protože už po dvou týdnech vytáhli nad hladinu několik beden. Uvnitř se našly falešné britské libry, ale i osobní údaje některých nacistických informátorů.
Zda tam bylo i zlato není známo. Redakce Sternu však na nátlak rakouských úřadů a výhružných dopisů musela celé pátrání přerušit. K dalšímu pátrání se dostali až v roce 1963, kdy našli další bedny s falešnými librami, ale i součásti raketových motorů a jiný vojenský materiál. Tehdy našli i tělo sportovního potápěče Egnera. Výsledky dalšího pátrání nebyly nikdy zveřejněny a ukončilo se začátkem prosince roku 1963. Rakouské úřady pak vydaly přísný zákaz potápění pod hladinu Toplitzsee. Báli se úřady objevení tajných dokumentů nebo nechtěly, aby se vyzdvihl poklad, který tam měl někde být?
O pátrání v jezeře měl však velký zájem americký oceánolog, archeolog a lovec pokladů Norman Scott, který si je jistý, že v jezeře se toho nachází podstatně více než jen bedny s falešnými librami a tajnými dokumenty. Historické dokumenty, ke kterým se dostal totiž dosvědčují, že v jezeře se má skutečně nacházet obrovský poklad, který tam přinesl nacistický generál policie Ernst Kaltenbrunner. Podle dokumentů měl poklad obsahovat 2 tuny zlatých prutů ze zlaté rezervy Třetí říše, 24 beden zlata Otta Skorzeny, 5 beden s diamanty, několik beden s uloupeným zlatem maďarských Židů a další bedny s uměleckými předměty.
Norman Scott získal povolení rakouských úřadů a od roku 2008 několikrát do roka dělá zatím důkladné mapování dna jezera pomocí sonarů. Chce tak vytvořit 3D mapu a určit místo, kde začít s průzkumem. Jezero Toplitzsee je totiž velmi členité, na některých místech má hloubku až 100 metrů a dno pokrývá silná vrstva bahna, napadaných kamenů, kde jsou i rozsáhlé jeskynní labyrinty. Náklady průzkumu zatím platí americká filmová společnost Icon, která má i exkluzivní práva na natočení dokumentárního filmu. Možná se už zanedlouho podaří Normanovi Scottovi a jeho týmu najít obrovský nacistický poklad.