Když člověku zemře někdo velmi blízký, ví, že se s ním už nikdy ve svém pozemském životě nepotká, nebude se ho moci dotknout, říct mu pár pěkných slov a nebude již slyšet jeho hlas. Ne vždy to však tak musí být. Pouto mezi dvěma blízkými lidmi může být tak silné, že bude přetrvávat i po smrti jednoho z nich, například v podobě telefonátů ze záhrobí. Fenomén, který se dá jen těžko vysvětlit.
Mohou duše mrtvých telefonovat?
Známý americký badatel Jim Hale z Virginie tvrdí, že telefonáty ze záhrobí jsou mnohem častějším a běžnějším fenoménem jako fenomén elektronického hlasu – EVP, který zaznamenává projevy duchů na magnetofonovou kazetu, případně hlasy mrtvých duší, které nás opustily a takto se chtějí ještě přimluvit svým blízkým. Tajemné telefonáty z neexistujícího čísla, nebo z čísla, které hovor přijímá zažilo již mnoho lidí po celém světě. Zda se takto snaží mrtví spojit se světem živých nebo to je jen nějaká psychokinetická energie, neumí s určitostí říci nikdo. Podobných případů je však zdokumentovaných velké množství.
Nebožtíci dali o sobě vědět
V roce 1969 se Karlu Uphoffovi v New Jersey stala velmi podivná věc. Během jednoho večera bylo u něj doma několik přátel, když zazvonil telefon. Zvedla ho jedna z přítomných žen, a pak ho podala Uphoffovi. Z telefonu se mu ozvala jeho babička, se kterou se začal přirozeně mluvit. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale v té době už byla jeho babička dva dny mrtvá. Karl Uphoff si to uvědomil po několika větách, které si s ní vyměnil. Když se však chtěl babičky zeptat, jak je možné, že s ní mluví, když už dva dny nežije, se telefonát ukončil. Nejprve si myslel, že měl nějaké sluchové halucinace, ale uvědomil si, že telefonát slyšeli i jeho přátelé, kteří v té době u něj doma byli. Tyto telefonáty se několikrát zopakovaly a po nějakém čase úplně přestaly.
Jiným velmi podivným telefonátem byl ten, který zažila paní Wilsonová z britského města Ellesmere Port v roce 1995. V té době běžel v jednom liverpoolském rádiu velmi populární pořad s knězem Jamesem Byrnem, který vystupoval jako médium, které dokáže mluvit se zemřelými osobami. Do této relace se chtěla dovolat i paní Wilsonová, ale to se jí v ten večer nepodařilo. O desáté hodině večer jí však zazvonil telefon, a ze sluchátka se jí promluvil její dědeček , který zemřel před rokem. Dědeček jí údajně řekl: „Moje drahá, daří se mi dobře. Je tu skvěle, především proto, že jsem tady i s babičkou a všemi ostatními milými lidmi…“ Paní Wilsonová, která byla jeho vnučka, ho rychle přerušila, překvapeně vykřikla a zeptala se ho, jestli to je skutečně on. Opravdu to potvrdil, a řekl jí: „Teď poslouchej. Přestaň vzpomínat a žít v minulosti. Jdi vpřed. Svou lásku upři ke svým dětem. Sbohem.“ Po několika minutách si paní Wilsonová myslela, že to byl asi někoho nepodařený vtip a proto na telefonní ústředně zjišťovala, z jakého telefonního čísla hovor přicházel. Ústředna jí potvrdila, že hovor přišel z jejího telefonního čísla. Jiná linka však v jejím domě nikdy nebyla. Kdo to s ní tedy mluvil? Byl to opravdu její mrtvý dědeček?
Podobných telefonátů bylo zdokumentovaných mnoho a většinou probíhaly úplně stejně. Odborníci proto začali zjišťovat, co se za těmito tajemnými telefonáty ze záhrobí skrývá. Zjistilo se, že podobné telefonáty zažijí jen lidé, kterým v nedávné době zemřel někdo blízký a zabarvení hlasu volajícího přesně odpovídalo zesnulé osobě. Tento fenomén odborníci vysvětlují tak, že velmi silný stres způsobeným žalem ze smrti blízké osoby vyvolá u dotyčného uvolnění jakési psychokinetické energie, která se pak projevuje jako hlas zesnulého v telefonu. Po vyčerpání této mentální energie je pak ze sluchátka slyšet jen praskot a šum, až se hovor nakonec ukončí. Některé telefonáty se opakují tak dlouho, dokud se veškerá mentální síla dotyčného, který truchlí nevyčerpá a hovory tak úplně přestanou
Otázkou zůstává, jak a odkud se berou hlasy blízkých, které lidé ve sluchátkách slyší. Dá se skutečně všechno „vědecky“ vysvětlit nebo je opravdu něco tajemné mezi nebem a zemí, co lidská mysl ještě nedokáže pochopit?