Teď si dáme jeden příběh z Topeka State Hospital, z které vám bude naskakovat husí kůže: Podle Topeka Capital-Journal, jeden reportér navštívil zařízení začátkem 20. století a viděl pacienta, který byl připoután tak dlouho, že jeho kůže začala růst i okolo něj. Ostatní pacienti byli připoutaní řetězy, zatímco byli nazí po celé měsíce. Pro mnoho obyvatel v té době, nicméně život nabídl jiný – podobný druh pekla, i kdyby byly nespoutaní: nekonečná nuda. Pacienti nedostali nic, co by stimulovalo jejich mysl a tak seděli v houpacích křesle v hale po celý den, houpali se, koukali do prázdna a nemohli dělat nic jiného.
Naštěstí, v roce 1948, Kansasský guvernér Frank Carlson, reagoval na zprávy o přeplněnosti věznic a žalostných podmínkách, svolal porotu k prostudování problému. Legislatura státu skončila zdvojnásobením prostředků na psychiatrických léčebnách a houpací židle byly odstraněny z chodby. Psychiatři a psychologové začali dobrovolnictví v nemocnici, dostali pacienty a organizace oddělení psychologie v nemocnici. V roce 1949 nemocnice najala svého prvního sociálního pracovníka, který připravil pacienty pro jejich případné propuštění. Přestože nemocnice udělala chyby v pozdějších letech kvůli financování škrtů, které byly koncem r.1960, Topeka State byl viděn jako vedoucí psychiatrické zařízení.
Nicméně, nemocnice ztratila svou „Medicare“ a „Medicaid“ akreditaci v roce 1988 a tak stejně jako mnoho nemocnic, ztratila pacienty, a programy Společenství v průběhu roku 1990 . V roce 1997 se dveře nemocnice uzavřely nadobro.
Videogalerie:
