Antropolog Milan Stloukal a archeolog Jindra Nekvasil byli v 70. letech pověřeni novým zhodnocením nálezů ze známé jeskyně.
Nálezy z jeskyně Býčí skála v Moravském krasu patří mezi nejúžasnější, ale také nejtajemnější objevy středoevropského pravěku. Známý moravský badatel Jindřich Wankel v roce 1872 v této jeskyni vykopal bronzové zbraně i zbroj, nádoby a kování vozů, bronzové a zlaté šperky, nástroje i zbraně ze železa, tisíce skleněných a jantarových perel, spálené obilí, keramické nádoby, ale také zvířecí a lidské kosti. Wankel se domníval, že v jeskyni byl pohřben kmenový náčelník, uložený na voze, kterého do záhrobí doprovodily jeho ženy, koně i služebnictvo. Časem se však ukázalo, že tato Wankelova romantická hypotéza je neudržitelná. Bylo třeba znovu zhodnotit archeologické i antropologické nálezy, uložené dnes v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni. V 70. letech minulého století byli tímto úkolem pověřeni český antropolog Milan Stloukal a moravský archeolog Jindra Nekvasil. Ne právě jednoduché okolnosti výzkumu přibližuje publikace Věčné tajemství Býčí skály, vydaná nedávno nakladatelstvím Academia.
Dostat se do Vídně v časech tuhé normalizace nebylo jednoduché. Milan Stloukal v první části knihy vypráví nejen o svém pobytu v rakouské metropoli a postupu práce na výzkumu kosterního materiálu z Býčí skály, ale často se v obsáhlých vsuvkách vrací k osobě Jindřicha Wankela a okolnostem jeho nálezu, o kterém byl stále silněji přesvědčen, že žádným pohřbem není. Text o svém výzkumu sepsal Milan Stloukal koncem 80. let a pak jej pro nával jiné práce odložil. Vrátil se k němu až po odchodu do penze, kdy ho přepracoval a poslal Jindrovi Nekvasilovi – především proto, aby jej doplnil o archeologickou část. To bylo na jaře roku 2006. Vzápětí mu začaly chodit dopisy s přiloženými texty, které tvoří druhou část nově vydané publikace. Obsahují především důkladný rozbor všech nálezů, které archeologa Nekvasila dovedly k závěru, že v jeskyni byla přepadena a pobita skupina prospektorů odkudsi z jihu, která hledala v Moravském krasu zdroje surovin. Svůj text Jindra Nekvasil nedokončil, protože v roce 2009 zemřel. Výslednou podobu mu dal a závěrečnými úvahami jej doplnil jeho přítel Milan Stloukal.
Kniha Věčné tajemství Býčí skály vzhledem k okolnostem svého vzniku vlastně nepřináší žádné nové zásadní odhalení. Cenné na ní je, že na jednom místě shromažďuje citace ze starších, těžko dostupných publikací, ale také zachycuje atmosféru a jistou dobrodružnost vědeckého bádání. Knihu doplňuje doslov našeho předního archeologa Jana Bouzka, který přibližuje čtenáři v současnosti nejčastěji přijímanou hypotézu, že Býčí skála byla v pozdní době halštatské, v 6. století před Kristem, významnou svatyní, kam po dlouhá léta přicházeli lidé z širokého okolí a přinášeli obětiny. Diskuse o Býčí skále nicméně trvá dál. Publikace Milana Stloukala a Jindry Nekvasila o tom přináší zajímavé svědectví.
Zdroj: rozhlas.cz
Foto: licence Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International, Lukáš Malý