Být vědcem není jen o poznávání a zkoumání neprozkoumaného. Někdy je to osud plný tragédií, protože vědci jsou často nositeli myšlenek, které se nelíbí politikům, církvi a někdy i kolegům vědcům. V historii lidstva najdeme takových příkladů nespočet.
Už v 9. století arabský lékař Muhammad ibn Zakaríja skončil v nemilosti muslimských kněží kvůli své knize Continens Liber, která obsahovala vše, co bylo tehdy o medicíně známo. Ti rozkázali mlátit ho jeho vlastními rukopisy tak dlouho, až oslepl a nemohl už psát další kacířské knihy a léčit lidi.
Dalším nešťastným lékařem byl Michael Servetus, Španěl žijící v první polovině 16. století. Tomu se vymstilo, že napsal mimo jiné knihy, které se zabývaly reformací církve. V katolické domovině mu hrozil trest, proto uprchl do protestantského Švýcarska. Jenže tam narazil na náboženského fanatika Kalvína, kvůli kterému byl zatčen a mučen a nakonec upálen na břehu Ženevského jezera jako zatvrzelý kacíř.
Gilotina jako pomsta
Vlámský vědec Andreas Vesalius se věnoval anatomii a je považován za jednoho ze zakladatelů moderní medicíny. Jenže i on žil ve stejné době jako kolega Servetus a na jeho osvícené myšlenky byl málokdo připraven. Nicméně pro své dovednosti se stal dvorním lékařem ve Španělsku, ale tam se mu začala lepit smůla na paty. Když zemřel jeden z jeho šlechtických pacientů, Vesalius přistoupil k pitvě, aby zjistil příčinu smrti. Po otevření těla ale srdce nebohé „mrtvoly“ ještě tepalo a lékař byl obviněn z vraždy a odsouzen k smrti. Panovník mu trest nakonec změnil na vyhnanství a Vesalius měl odjet na Blízký východ. Jenže cestou zahynul při ztroskotání lodi.
Nenávist vlastních kolegů vzala život bavorskému mnichovi a rovněž lékaři Johannu Wirsungovi, který žil v 17. století. Méně úspěšní kolegové mu záviděli úspěchy, jichž dosáhl, a jeden z nich ho vzteky při vzájemné hádce zabil.
Neslavně skončil i slavný fyzik Antoine-Laurent Lavoisier. Ten nesouhlasil se vstupem jistého Jeana-Paula Marata do francouzské Akademie. Na to měl jistě právo, ovšem z Marata se po čase vyklubal jeden z předních mužů Francouzské revoluce a poslal Lavoisiera pod gilotinu. Fyzikovo tělo bylo spáleno a pohřbeno v neoznačeném hrobě.
Odstrašující případy z 20. století
Smutný je i příběh německého lékaře Gerharda Domagka, který pracoval s úspěchem na odhalení antibakteriálních účinků sulfonamidu. Za svou práci měl dostat i Nobelovu cenu, tu mu ale nacisté zakázali převzít. Přestože napsal dopis, kde poníženě cenu odmítl, celou válku měl za patami gestapo, které hlídalo i rodinu. Velmi často ho policie odvezla k výslechu, kde byl psychicky týrán. V roce 1947 sice nakonec ocenění po osmi letech převzal, ale peněžitá odměna už propadla, protože podle pravidel propadá poté, co si ji laureát nevyzvedne do 10 měsíců.
A ještě v 50. letech minulého století si zažil pravé peklo Alan Turing – člověk, který byl geniálním matematikem, a svůj talent použil i v boji Británie proti hitlerovskému Německu. Byl jedním z těch, kteří s úspěchem luštili německé šifry, včetně těch, jež produkoval slavný šifrovací stroj Enigma. Když došlo v roce 1952 v Turingově domě ke krádeži, zjistilo se, že je homosexuál a má 19letého přítele. V tu dobu byla homosexualita v jeho domovině trestným činem. Byl odsouzen a měl jít do vězení, pak mu ale nabídli jako alternativu hormonální léčbu, která se prakticky rovnala chemické kastraci. Turing si vybral tuto druhou variantu. O dva roky později zemřel na otravu kyanidem draselným, kterým bylo napuštěno jablko, jež snědl. Policie nakonec vydala oficiální prohlášení, že se jednalo o sebevraždu. Pochybnosti Turingových blízkých nezmohly nic.