Bytča nebo Svidník mají kolem 11 tisíc obyvatel. Umíte si představit, že by všichni byli zločinci? Asi ne. Jenže realita v kolumbijské věznici La Modelo je přesně taková. Žije v ní 11 tisíc trestanců, kteří nosí zbraně. Jak vypadá peklo na Zemi?
Při pohledu zvenku nic nenaznačuje, že by se za zdmi věznice La Modelo v kolumbijské Bogotě dělo něco neobvyklého. Opak je však pravdou. Zatímco v drtivé většině vězeňských ústavů mají hlavní slovo dozorci, tady je to přesně naopak. V La Modelo si trestanci vládnou sami.
Areál věznice si rozdělili dvě skupiny odsouzenců. Jižní část ovládají podporovatelé pravicové vlády a členové polovojenských organizací, severní zase levicově orientovaní rebelové. Rivalita mezi těmito skupinami často vyústí do ozbrojených konfliktů, v nichž nechybí chladné ani střelné zbraně a dokonce ani granáty. Ty se odehrávají v centrální části věznice, v níž spolu znepřátelené strany přicházejí do kontaktu.
Převahu přitom nemá ani jedna ze skupin. Členové levicové povstalecké armády FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie) sice ani za zdmi věznice nepřestali podstupovat vojenský výcvik, jejich protivníci za nimi ale v ničem nezaostávají. Zbraně si dokáží pořídit oba tábory, stejně jako munici. Za vším přitom stojí zkorumpovaní dozorci, kteří za značný finanční obnos neváhají věznům dodávat samopaly, pistole a munici.
Střelné zbraně nejsou samozřejmě to jediné, čím trestanci disponují. Běžně používají mobilní telefony, které nevyužívají jen ke komunikaci s rodinou či známými. Právě naopak: díky nim dokáží i přímo z cel koordinovat trestnou činnost mimo věznice. Nic jim tak nebrání přímo se podílet na únosech, obchodování s drogami a vydírání.
La Modelo je jedinečné i tím, že na svobodu se odtud někteří muži vracejí bohatší, než byli po nástupu do výkonu trestu. Pár z nich si totiž otevřelo restaurace. Musí sice platit za „ochranu“, přesto jim však velká část zisku zůstává. Zdaleka největším stravovacím zařízením je však to, které otevřely členové FARC-u. Jídlo dávají zdarma, ovšem jen těm, kteří podporují levicovou revoluci.
Zřejmě největším specifikem života v La Modelo je takzvaná „Ciambiazo“, nebo také „velká výměna“. Funguje jednoduše: člověku „zvenčí“ pošlete prostřednictvím dozorce od dvou tisíc do 2 500 eur. Dozorce si samozřejmě část peněz ponechá a zbytek předá dotyčnému muži. Ten pak přijde do věznice na návštěvu a jednoduše si s odsouzencem vymění místa. I takto je možné dostat se na svobodu.
„Věznici ovládají trestanci,“ uvedl v jednom z rozhovorů anonymní dozorce. „My jsme tu jen pro kontrolu vnějších zdí a bran. O vše ostatní se starají oni.“
V La Modelo za posledních 16 let zahynulo značné množství odsouzenců. V dubnu 2000 během potyčky mezi ozbrojenými skupinami zemřelo 25 vězňů, což samozřejmě v očích veřejnosti udělalo z vlády armádu neschopných úředníků. Státní orgány se proto rozhodly zakročit a udělat ve věznici pořádek. Zavřely soukromé obchody a posílily bezpečnost, avšak jak se ukázalo, byl to zbytečný krok.
Už v červnu 2001 totiž během pár minut uteklo z La Modelo 100 trestanců. Stalo se tak poté, co členové FARC vyhodili do vzduchu část obvodové zdi.
Incident vedl k rezignaci ředitele kolumbijského úřadu pro dohled nad věznicemi jakož i k propuštění stovek dalších vládních zaměstnanců podezřelých z korupce. Přísná opatření, která měla v La Modelo znovu zavést pořádek, se však neosvědčily. Pašování zbraní totiž pokračuje i dnes.
A to není všechno. Začátkem roku 2016 se v odpadních kanálech věznice našly naporcované ostatky nejméně stovky odsouzenců v různých stádiích rozkladu. Úřady tak konečně přišli na to, kam se těla pohřešovaných trestanců ztrácela.
Vypadá to tak, že situace v La Modelo se nezlepší ani v blízké budoucnosti. Kolumbijská vláda totiž většinu rozpočtu určeného pro věznice mine na hlídání důležitých vězňů, jakými jsou například vůdci drogových kartelů. Na správu jiných vězeňských ústavů tak nejsou finance. Jak se tedy bude konflikt mezi ozbrojenci v La Modelo vyvíjet ukáže až čas.
Videogalerie:
