Vyvolávání

Dnes je mi 18 let ale před čtyrmi roky, když mi bylo ještě pouhých 14 let, tak jsme s kámošem a kámoškama šli pít, ale před tím jsme byly u nás a hledali fakta a mýty ohledně vyvolávání duchů (dost jsme se nudily). Když jsme si zjistili pár informací ohledně vyvolávání, tak jsme si řekli, že si půjdem koupit k vietnamci něco k pití (ten nám jedinej prodal chlast).

Když jsme si vše obstarali, tak nám docvakla věc na kterou jsme v zimě ani nepomysleli a to že nemáme kde pít. Tak jsme chvíli přemýšleli a mě napadla taková kravinka, že by jsme mohli jít k nám do paneláku do slepních prostor.

Ano, tak to i dopadlo, měli jsme vše co jsme potřebovali a usadili jsme se naproti dveřím sklepa, které jsme zovu zavřeli. Když už jsme byly v nějaké té menší náladě, tak jsme vytáhli z batohu potřebné věci na vyvolávání (vysoká svíčka, kruh z čtvrtky, do které jsme udělali pakentku a malinkou šipku, která se točila v kruhu.

Do kruhu jsme předtím napsali písmena, která tam správně mají být (zdroj internet), svíčku jsme dali kousek dál od šipky, tak aby se šipka na kruhu mohla otáčet. Pak jsme si sedli všichni proti sobě.

Kámoš pak vzal do ruky železnou kouli, kterou držel přímo nad plamenem svíčky, v zápětí jsme se pak chytli jednou rukou jeho ruky, ve které držel kouli a druhou rukou jsem ho chytl kolena a druzí to samé i mně, vytvořili jsme jakoby trojúhelník, ve kterém byla ta koule kterou držel. Když už jsme byli úplně připravení, už na vyvolání, tak jsme si ještě řekli předem, koho vyvoláme, zvolili jsme Hitlera.

Hned potom jsme začli vyvolávat slovy, když jsme odříkali přísloví, vzápětí se šipka začala rychle točit a zastavila se ve směru na dveře, které vedly ven, okolo výtahu, když se šipka úplně zastavila a my jsme furt nevěřili a podívali se ve směru té šipky na dané dveře, tak vzápětí se dveře otevřely a my začli křičet a furt jsme se drželi, jen kamarád už kouli neudržel v ruce tak ji pustil.

Ale ono to boužel nebylo vše. Výtah, který byl ve druhém patře sjel dolů a dveře se otevřely, ale bohužel nikdo nevylez. Vzápětí se oboje dveře zase zavřely a my jen čekaly, co se bude dál dít. Když už kámoška dostala psychickej záchvat, tak jsme se pustili konečně, rovnou jsme pomohly ve strachu kámošce.

Vše dopadlo dobře, jen jsme museli zavolat záchranku, která během chvilky přijela a vše bylo zas v pohodě. Jen nikdo nechápal, proč nás to napadlo. Do teď nám všichni říkají, že když na to nemáš psychiku a neumíš ovládat svojí mysl, tak to ani nezkoušej.

Sám vám radím, fakt to nezkoušejte, když nevíte, co to s váma udělá a hlavně do jaké úrovně se zvládnete udržet.