Dejte si pozor na vysokého žebrajícího kostlivce! Jedním z nejvyšších a nejpřátelštějších duchů v Praze je enormně vysoký kostlivec, který straší po setmění v okolí Karolina.
Mezi učenými doktory města pražského žil kdysi podivínský vědec, který s velkou náruživostí sbíral a zkoumal nejrůznější lidské kostry. Měl ve své sbírce kostlivce s kostičkami tenkými jako hůlky, obrovité kolohnáty, kostry s hlavou velikou jako štoudev a ještě mnoho dalších. Ze všeho nejvíce však toužil po kostře svého sluhy, který mu v těch učených síních pomáhal. Byl to člověk hubený a tak vytáhlý, že se na každém prahu musel ohnout v pase a spát mohl jen na dvou postelích anebo na podlaze.
Učený doktor ho bez přestání přemlouval, aby mu prodal svou kostru k prozkoumání, sliboval, že jeho pozůstatky postaví ke dveřím síně a do ruky mu dá hůl se zlatým knoflíkem na znamení důstojnosti, ale sluha nechtěl ani slyšet.
Co však nedokázaly prosby, hrozby ani sliby, dokázala žízeň. Sluha se rád napil, kapsu měl ustavičně prázdnou, a tak začal přece jen o návrhu uvažovat. Dlouho se nemohl rozhodnout, ale jednoho dne učený doktor onemocněl, sluha si řekl, že svého pána dozajista přečká, vesele podepsal smlouvu, shrábl peníze a už běžel do nejbližší hospody. Napil se však důkladněji než jindy, hlava se mu zatočila a milý sluha umřel se džbánkem v ruce. Zato učený doktor byl hned jako rybička, měl se čile k dílu a sluhovu kostru postavil na nejčestnější místo své sbírky.
Obrovitý kolohnát tam však stojí vždycky jen do půlnoci, jakmile odbije dvanáctá, stiskne pevněji hůl se zlatým knoflíkem a vrávoravým krokem se vydá do ulic kolem Karolina, zastavuje chodce a pokorným hlasem žadoní o peníze, aby si prý mohl vykoupit svou kostru zpátky.
Zdroj: T.M.