V roce 524 před Kristem se perská armáda o síle 50 tisíc mužů vydala do Saharské pouště. Císař vojákům přikázal zničit Amonovu věštírnu v oáze Siwa, která leží přibližně 550 kilometrů západně od Káhiry. Ani jeden Peršan se z výpravy nevrátil. Co se stalo s obrovským vojskem císaře Kambysa II.?
Ortel smrti vyřkl panovník nad Amonovou věštírnou poté, co jeden z jejích kněží odmítl uznat legitimitu Kambysovy moci v Egyptě. Perský císař totiž svrhl faraóna jen o rok dříve a stále existoval dostatek Egypťanů, kteří odmítali uznat vládu Peršanů. Armáda se do pouště vnořila nedaleko Luxoru.
Řecký historik Herodotos později napsal: „Zvedl se jižní vítr, silný a smrtící, přinášel mohutné sloupy vířícího písku, které zasypaly vojáky a všechny je pohřbily.“
Mnozí historici si myslí, že Herodotos buď úmyslně lhal nebo pouze popsal legendu. Do pouště se v průběhu dějin vydalo množství expedic, žádná nenašla ani stopy po ztracené perské armádě. Většina výprav se vrátila s prázdnýma rukama. Pokud některá přinesla ostatky, analýzy ukázaly, že nepatří Peršanům.
V roce 2009 však přišel zlom. Dva italští archeologové oznámili, že nedaleko oázy Siwa objevili množství kostí, nástrojů a zbraní datovaných do období, kdy armáda zmizela. Vědci však jejich tvrzení odmítli. Italové se totiž rozhodli o zjištění podělit prostřednictvím dokumentárního filmu a nesdělit je v některém z vědeckých žurnálů. Jak se ukázalo, tento pár archeologů byl tak trochu kontroverzní a v minulosti se podílel na vzniku několika zavádějících dokumentů. Pátrání tedy pokračovalo.
Holandský archeolog Olaf Kaper tvrdí, že ti, co po ztracené armádě Kambysa II. pátrají, uvažují chybně. „Čekají, že najdou 50 tisíc mužů na jednom místě pohřbeny pod vrstvami písku se vším, co s sebou nesly,“ uvedl. „No mýlí se a mýlil se i Herodotos. Písečná bouře sama o sobě nezabíjí.“
Kaper je zastáncem názoru, že perské vojsko bylo poraženo egyptskými rebely vedenými Petubastisom III. Ten měl se svými muži připravit nepřátelům past a rozdrtit je. Následně dobyl zpět velkou část Egypta a nechal se ve městě Memphis prohlásit za nového faraóna.
Boje mezi Peršany a egyptskými rebely trvaly ještě další dva roky. Kambysos II. mezitím zemřel a na jeho místo usedl Darius I. Porazil Egypťany a ve snaze ukázat svá vojska jako neporazitelná začal šířit legendu o tom, že 50-tisícovou armádu neporazili rebelové, ale písečná bouře. Hérodotovi pak o 75 let později nezbylo nic jiné, než jen vylíčení legendy, o které si možná myslel, že je pravdivá.
Kde však pak skutečně spočívají kosti 50-ti tisíců vojáků? Kaper tvrdí, že cílem perské armády byla ve skutečnosti oáza Dakhla, kde měli rebelové hlavní základnu. Právě zde by mohly podle něj ležet kostry Peršanů.
Co když je ale pravda někde úplně jinde? Mohli vojáky svést hlouběji do pouště fatamorgány? A jak je možné, že se nevrátil ani jeden jediný muž? Nemohl je mít na svědomí strach z neznámých tvorů, který způsobil, že zabloudili? Pokud archeologové nebudou úspěšní ve svém pátrání, asi se to nikdy nedozvíme.