Staré tajemné příběhy a dávné legendy mluví o tom, že na světě mají údajně žít bytosti, které jsou zároveň lidmi i zvířaty – známe je jako vlkodlaky. Proč a kvůli čemu vznikly legendy o vlkodlacích? Mohou být založeny na pravdě, nebo to je jen výmysl našich předků?
Legendy o vlkodlacích
Přesto, že o vlkodlacích vznikaly legendy před mnoha staletími, aktuální jsou i v dnešní moderní době, lidé se prostě vždycky chtěli a chtějí bát. Většina z nás ví, že vlkodlak je stvoření napůl člověk a napůl vlk. Člověk se na vlkodlaka mění většinou při úplňku Měsíce, kdy ztrácí rozum a lidské emoce, a jediné co takovou bestii zajímá je touha po krvi a živém mase. Život vlkodlaka je tak rozdvojený, a neexistuje pro něj cesta, jak se z takového koloběhu dostat.
Legendy říkají, že se vlkodlak může zrodit několika způsoby. Nejznámější z nich je ta, že ho kousne jiný vlkodlak, nebo přijde do kontaktu s jeho krví, či slinami. Jiné legendy o zrodu vlkodlaka jsou však méně známé. Věděli jste například to, že vlkodlakem se může stát ten člověk, který se narodí nohama dopředu? Prokletí však může postihnout i sedmého syna stejných rodičů narozeného v mužské linii potomků nepřerušenou ani jedinou dcerou.
Z člověka se však vlkodlak může stát i po smrti, a to v tom případě, když přes jeho hrob proběhne kočka nebo kohout. Mrtvý člověk tak vstává z hrobu, a mění se na vlka. Tolik alespoň říkají staré legendy. Z jakého důvodu však tyto legendy vznikly, jen tak?
Vlkodlaci po celém světě
Zajímavostí určitě je, že legendy o vlkodlacích se vyprávějí po celém světě. Naše současná představa o vlkodlacích pochází z germánských a slovanských tradic. Vlkodlaky však znají i v Jižní Americe, či Asii. Legendy o nich se trochu liší, ale podstata vlkodlaka je všude stejná. Proto je i zvláštní, že tyto legendy jsou rozšířené po celém světě. V minulosti se totiž zprávy nešířily po celém světě takovou rychlostí jako dnes, proto legendy o vlkodlacích v různých částech světa museli nějakým způsobem vzniknout. Může se tedy část z legend zakládat na pravdě?
Většina lidí věří, že příběhy o vlkodlacích jsou smyšlené, a vlkodlaci existují jen ve fantazii lidí. Některé příběhy, které se skutečně staly však tomu velmi nenasvědčují. Mohla tedy někdy existovat jakási podivná rasa vlčích lidí?
Prvním neuvěřitelným příběhem je ten, který se začal odehrávat v roce 1564 v Německu v městečku Bedburg u Kolína nad Rýnem. Právě v tomto roce začali obyvatelé nacházet roztrhaná hospodářská zvířata, ale nikdo nevěřil, že to způsobily vlci, protože s nimi obyvatelé měli bohaté zkušenosti. Navíc za nějaký čas se začaly ztrácet děti, a zmizelo také několik mladých žen. Některé svědectví dokonce mluvili o tom, že velká šelma, která vše způsobila měla chodit i na zadních.
Proto se rozběhlo pátrání, které nakonec trvalo až 25 let. A na konci obyvatel Bedburg čekal šok. Při lovu na vlkodlaka v roce 1589 ho lovci konečně dostali. Místo velké šelmy však lovečtí psi dopadli farmáře Petra Stumppa, který v ruce držel pás z vlčí kůže. Co je na tom zvláštního? Jedna z legend totiž říká, že ten, kdo se chce dobrovolně stát vlkodlakem, musí získat nějakou silnou mast, kterou použije v kombinaci s vlčí kůží. Speciální rituál pak zajistí, že se člověk stane vlkodlakem. Mohl to být i tento případ?
Podobný příběh jako ten z Bedburgu se odehrál v roce 1603 ve francouzském městě Bordeaux. Tam také nějaký záhadný tvor ničil zvířata a malé děti, které se neustále ztrácely. Při jednom útoku napadl tento tvor i třináctiletou dívku, která se však jeho útoku ubránila. Dívka při výslechu popsala neznámého tvora, že se podobal vlkovi. Za nějaký čas se jí čtrnáctiletý Jean Grenier přiznal, že to on ji tak vyděsil k smrti.
Jeana Greniera proto zatkli, a při vyšetřování uvedl, jak se to s ním a zabíjením zvířat a dětí všechno začalo. Grenier vyšetřovatelům řekl, že touha zabíjet se u něj projevila tehdy, když kdesi v lese potkal neznámého muže, od kterého dostal vlčí kůži se zvláštní mastí. Po použití masti a natažení vlčí kůže se z něj měl údajně stát vlkodlak, a proto měl nutkání zabíjet. Nejvíce mu prý chutnalo maso malých chlapců, kterých nakonec zabil až čtrnáct.
Možné vysvětlení
Vysvětlit takové příběhy o vlkodlacích bylo velmi obtížné. Ale i zde našli dnešní psychiatři vysvětlení, protože i v moderní společnosti mají vyskytovat lidé, kteří si myslí, že jsou vlkodlaky. Psychiatři tento stav označují jako klinická lykantropie, a tvrdí, že postižení lidé jsou „jen“ nemocní, nejsou vlkodlaci. U postižených lidí se tato nemoc projevuje tak, že mají pravidelné záchvaty nepříčetnosti a zuřivosti, při které získávají nepřirozenou sílu. Lidé s lykantropií se při záchvatu pohybují po čtyřech, vrčí, vyjí a napadají všechny kolem sebe. Postižení tuto nemoc popisují jako neovladatelný zvířecí pud s pocitem, že se stávají vlkem.
Dají se tedy klinickou lykantropií vysvětlit všechny staré legendy o vlkodlacích nebo jen část z nich?