Psal se březen roku 1922. Na bavorské farmě Hinterkaifeck asi 70 kilometrů severně od Mnichova žila v té době pětičlenná rodina spolu se služebnou. Za záhadných okolností je někdo brutálně zavraždil, pachatele ale nikdy nenašli.
Andreas Gruber měl 63 let, jeho manželka Cäzilia 72 let. Spolu s nimi žila na farmě dcera Viktoria, jejíž manžel zahynul v první světové válce, a její děti: sedmiletá Cäzilia a dvouletý Josef.
Bez služky byly šest měsíců, ta poslední totiž z pozemku doslova utekla s tvrzením, že na něm straší. Dokonce i Andreas už pár dní před krvavou nocí tvrdil sousedům, že ve sněhu u zadních dveří jedné z budov našel stopy, které však vedly pouze směrem dovnitř, ale už ne zpět do lesů. Stěžoval si také na podivné vrzání ozývající se z půdy či jasné známky toho, že se někdo násilím vnikl do kůlny s nářadím.
I tehdy však stále tvrdil, že jakýkoli zlí duchové jsou jen výmyslem pověrčivé ženy. Dokonce za ni měl i náhradu, 44-letá Maria Baumagartnerová měla dorazit na farmu v pátek 31 března.
Ještě v ten den Andreas zkontroloval půdu, ale nikoho tu nenašel. Navíc zmizely klíče od domu a jejich ztrátu si nedokázal nijak vysvětlit. Příchod nové služky však rodinu natolik zaměstnal, že se tím přestala zabývat.
Krumpáč v akci
To, co se stalo večer 31. března 1922, se snažili popsat vyšetřovatelé strašného zločinu. Zdá se, že neznámý útočník po jednom vylákal Andrease, jeho manželku, dceru i vnučku do stodoly, kde je brutálně zavraždil. Jako zbraň použil krumpáč. Dospělí zemřeli prakticky okamžitě, pro sedmiletou dívku však byla smrt v podstatě vykoupením po několika hodinách strávených v bolestech. Podařilo se to zjistit díky vlasům, které si v agónii vytrhala.
Když zabil čtyři ze šesti obyvatel farmy, vešel vrah do hlavní obytné budovy, kde usmrtil dvouletého Josefa přímo v postýlce. Nakonec vešel i do místnosti, kde spala Maria. Služku postihl stejný osud jako krátce předtím její zaměstnavatele.
Zvrácený vrah
Bezcitnost celého zločinu ještě zdůraznil fakt, že útočník se na farmě na pár dní usadil. Jedl z bohatých zásob, topil v krbu a dokonce se staral o dobytek. Motivem jeho ohavného řízení tak očividně nebyla krádež majetku, ale něco zcela jiného. Poměrně značná suma peněz, které měl Andreas v domě, zůstala nedotčena, stejně jako ostatní cenné předměty.
Znepokojení sousedé se na farmu vybrali až v úterý 4. dubna, když si všimli, že ve schránce začíná kupit pošta. Malá Cäzilia se navíc neukázala ve škole a nikoho z farmy neviděli pracovat na polích. Když zjistili, co se na Hinterkaifecku stalo, ihned zalarmovali policii.
Vyšetřování vedl inspektor Georg Reingruber. Vyslechl stovku podezřelých a objasňování zločinu po něm převzali i další lidé, ale bezvýsledně. Poslední slyšení se přitom odehrálo ještě v roce 1986.
Jednou z nejpravděpodobnějších teorii je, že rodinu vyhladil soused zamilovaný do Viktorie. V okolí se pošuškávalo, že dítě zplodila v rámci incestu s otcem, a žárlivost se u něj vystupňovala do té míry, že byl ochoten zabíjet. Vinu se mu však dokázat nepodařilo. Stejně byla zamítnuta i možnost, že Viktoriin manžel ve skutečnosti nezemřel ve válce a po návratu na farmu při zjištění, že má jeho žena dítě s někým jiným, začal masakr. Nakonec se však potvrdilo, že opravdu zahynul na frontě, a otázka skutečného pachatele tak zůstala otevřená.
Člověka, který bezcitně zabil šesti lidí, mezi nimi i dvě děti, se dodnes nepodařilo odhalit. Rok po incidentu farmu srovnali se zemí a nahradili ji památníkem věnovaným obětem bestiální vraždy.