V létě 1949 objevil ruský geolog Vadim Kolpakov na Sibiři zvláštní úkaz. Uprostřed tajgy našel kráter, který měl uvnitř malý kopeček. Útvar s průměrem 160 metrů a výškou 80 metrů ho okamžitě fascinoval a vědce udivuje dodnes. Nikdo totiž přesně neví, jak takzvaný „Patomský kráter“ vznikl.
Zatímco všude kolem hustě rostou stromy, na Patomském kráteru je jen řídký porost. Celý útvar tvoří nalámaný šedý vápenec a o jeho původu koluje několik serióznějších i kontroverzních hypotéz. Spekulovalo se například o tom, že kráter je dílem lidských rukou, protože za dob Stalina tu vězni z gulagu těžili uranovou rudu. Důkazy však chybí.
Příznivci teorií o starodávných astronautech zase tvrdí, že Patomský kráter vznikl po přistání UFO před stovkami let. Mezi populární patří také hypotézy o ložisku uranu či o výbuchu podzemního ložiska plynu. A zatímco tvrzení o uranu se také zdají být pochybná, nutno podotknout, že tato oblast Sibiře je na uran poměrně bohatá a za přesně splněných podmínek může dojít k jeho explozi i přirozenou cestou. Avšak poloha spadaných stromů v okolí kráteru možnost výbuchu spíše vylučuje než připouští.
Příznivci teorií o mimozemšťanech považují nadprůměrnou výšku stromů v okolí kráteru za důkaz, že tu kdysi přistála mimozemská loď. Objekt, který by přišel z vesmíru, by byl totiž radioaktivní a mohl by způsobit nadměrný vzrůst stromů. A proč už na tomto místě radioaktivita není přítomna? Vysvětlení je podle nich jednoduché: uplynul dlouhý čas a hladina záření se vrátila do normálu.
Nejserióznější hypotézy o vzniku Patomského kráteru jsou dvě. Jedna hovoří o vulkanickém původu, druhá o meteoritickém. Problém spočívá v tom, že vědci nemají ani pro jednu z těchto hypotéz hmatatelné důkazy. Nejsou zde žádné vulkanické horniny ani zbytky po pádu meteoritu.
Jako protějšek vědeckých domněnek je tu legenda místního domorodého obyvatelstva, takzvaných Jakuti. Ti odnepaměti považují kráter za špatné místo a trvají na tom, že se mu vyhýbají i větší zvířata. Někteří antropologové se domnívají, že pověrčivost pramení z dávných dob, kdy byla v okolí kráteru zvýšená radioaktivita. Předkové dnešních Jakuti mohli dostat nemoc z ozáření a zemřít, následkem čehož vznikly legendy, které existují do dnešních dob. Mimochodem, v jazyce Jakuti má Patomský kráter zcela jiné jméno, říkají mu Hnízdo ohnivého orla.
Jelikož kráter objevily v počátcích studené války, Sověti se zpočátku domnívali, zda by nemohlo jít o pozůstatky výbuchu jaderné hlavice jiné mocnosti. Proto jako první měřili hladinu radioaktivity, nic zvláštního ale neobjevili.
První seriózní vědecká výprava se k odlehlému kráteru dostala až v roce 2005. Hned po jejím začátku došlo ke zdržení, když vedoucí expedice Jevgenij Vorobjov náhle zemřel na infarkt. Vědci to však nepovažovali za špatné znamení a pokračovali dál. Avšak přesto, že kráter důkladně prozkoumali, do civilizace se vrátili jen s málo odpověďmi, ale zato s mnoha novými otázkami.
Dnes se vědci domnívají, že Patomský kráter je výsledkem velmi ojedinělého jevu zvaného „plynná sopka“. Mohl fungovat jako jakási šachta, přes kterou unikal plyn z podzemního ložiska. Jde však jen o domněnku a Patomský kráter je dodnes obrovskou záhadou.