Pohřbení zaživa rozhodně není jen záležitostí minulosti. Patří mezi to nejhorší, co může člověk zakusit, a většinou jde o jeho poslední zážitek.
Navštivte také:
Je Voynichův rukopis zašifrovaný nebo jen nedává smysl?
Nejhorší trest?
Zprávy o lidech, kteří ožili krátce před pohřbením, jsou známé od dob antiky. Neméně staré jsou zprávy o nešťastnících, kteří se probudili později, a jejichž osud odhalila pouze shoda okolností – náhodné otevření jejich hrobek. Pohřbení zaživa představovalo rovněž jeden z nejkrutějších způsobů popravy. Když zhruba před 2200 lety kapituloval čínský stát Čao, čekalo pohřbení zaživa na více než čtyři sta tisíc jeho vojáků.
Krátce na to, po smrti prvního čínského císaře a poražení jeho vojska, zemřelo tímto nezáviděníhodným způsobem dvě stě tisíc zbývajících, císaři oddaných válečníků. V dávné Itálii čekal trest pohřbením zaživa na vrahy, kteří odmítli litovat své přečiny, v Rusku se ho pro změnu dočkaly ženy, které zabily svého manžela.
Navštivte také:
Případ Jacka Rozparovače může být zamotanější než se předpokládalo
Odporná smrt
Více než popravy vzbuzovaly strach a zděšení případy nešťastníků, jejichž zaživa pohřbili omylem. O hrůzostrašné a kuriózní historky není nouze. Například když začátkem čtrnáctého století otevřeli hrob filozofa Johna D. Scotuse, údajně našli jeho tělo v kryptě mimo rakve s rozdrápanýma rukama, které si zranil zoufalým pokusem o únik.
V roce 1851 pochovali Virginii MacDonaldovou, dívku žijící v New Yorku. Po pohřbu její matka trvala na tom, že Virginia není mrtvá. Jelikož rodina se marně snažila hysterickou ženu uklidnit, nařídila tělo exhumovat. V rakvi leželo tělo dívky ne na zádech, jak je u nebožtíků zvykem, ale na boku. Ruce mělo mimořádně dokousané. Virginia se očividně pod zemí probudila a v hrůze nebo hladem začala požírat vlastní končetiny.
Navštivte také:
Záhadné kruhy u chorvatského ostrova: Kde se tam vzaly?
Na pohřbení zaživa se obvykle přijde náhodou. Například když v roce 1885 v Severní Karolíně chtěli příbuzní přemístit z rakve tělo mladého muže, jeho pozůstatky našli ležet obličejem dolů. Rakev byla přitom zevnitř celkem poškrábaná.
To, že jev nebyl zrovna vzácný, naznačují hlášení takového počtu podobných případů, který by naplnil několik hrubých knih: z různých důvodů otevřené hroby obsahovaly zkroucená těla nebo nebožtíky s rozžvýkánými prsty a dlaněmi.
Krůček od záchrany
U mnohých omylem pohřbených byla záchrana téměř na dosah, jako u jistého francouzského mladíka v roce 1887. Když k hrobce nesli jeho rakev, zevnitř se ozvalo klepání. Muži nesoucí rakev však v obavě, že rozpoutají mezi členy smutečního průvodu paniku, obřad nepřerušili.
Teprve ve chvíli, kdy přítomní začali na rakev házet zeminu, klepání zaslechli všichni. Jenže místo toho, aby mladíka okamžitě vysvobodili, „pozůstalí“ čekali na příchod primátora. Když se konečně ukázal, nešťastníka vysvobodili z rakve přidušeného.
Navštivte také:
VIDEO: Když se knihy vázaly do lidské kůže: Děsivé exempláře existují dodnes
Špatný duch?
Některé oběti měly podstatně větší štěstí, jako například Angličanka Florence Wyndhamová. V roce 1559 upadla do hlubokého transu, pro který ji omylem prohlásili za mrtvou a pochovali v rodinné kryptě.
Zde neodpočívala v klidu, protože místní hrobník se dozvěděl, že ji pochovali i s třemi cennými prsteny na prstech. Proto muž vešel do krypty s úmyslem je ukrást. Když se pokusil odříznout jeden z Florenciných prstů, z ruky jí začala proudit krev. Žena se pohnula, bolest ji probudila.
Šokovaný hrobník okamžitě utekl, neméně překvapená Florence vstala a v pohřebních šatech a s krvácející rukou se vrátila domů. Příbuzné tak vyděsila, že ji považovali za ducha a zprvu odmítali vpustit dovnitř.
Smrt, která není opravdu
Jak je možné, že docházelo k tolika omylům? Může za to i zvláštní onemocnění. Chorobné projevy, které dokáží takříkajíc imitovat smrt, skutečně existují. Některé stavy podobné smrti mohou nastat dokonce i u zcela zdravých osob. Například katalepsie, neschopnost pohnout svaly, zanechá svou oběť strnulou jako voskovou figurínu.
Katalepsii může vyvolat hysterie po novém známá jako konverzní choroba. Jde o hypnózou navozený trans nebo neléčená schizofrenie. Výsledkem je „falešná mrtvola“, která vnímá vše, co se s ní děje, ale nedokáže do toho zasáhnout. Není těžké představit si, že v minulosti se pro katalepsii mohli skutečně vyskytnout případy na způsob černé anekdoty „pacient zemřel na následky pitvy“.
Navštivte také:
Kde je hrobka Alexandra Velikého? Zničit ji mohli dobyvatelé i křesťanství
Nejen v minulosti
Přestože za posledních sto let zaznamenala medicína ohromné pokroky, riziko pohřbení zaživa celkem nevymizelo – těžko se mu vyhnout především během válečných konfliktů. Odhaduje se, že takto zahynuly až čtyři procenta amerických vojáků padlých během druhé světové války nebo během války ve Vietnamu.
A v roce 2007 se tomuto osudu jen se štěstím vyhnul britský voják Derek Derenalagi. V Afghánistánu ho těžce zranila nastražená bomba, krátce nato ho zdravotníci prohlásili za mrtvého. Teprve když před navlečením pytle na mrtvoly vojákovo tělo myli, jeden z lékařského týmu si všiml velmi slabého pulsu. Voják se z kómatu nakonec dostal a dokonce reprezentoval Velkou Británii v hodu diskem na paralympiáde v roce 2012.