Voda je životodárná tekutina a většina lidí ani netuší, že chemické a fyzikální vlastnosti vody jsou velmi výjimečné. Několik experimentů napříč celým světem například dokázalo, že voda má schopnost nejen přijmout, ale také uložit každý jeden vnější podnět, čili voda má vlastnost zapamatovat si všechno, co se děje v prostoru kolem ní. Zní to až velmi neuvěřitelně?
Několik vědeckých objevů však potvrdilo, že voda má skutečně vlastní paměť a dokonce dokáže přenášet i emoce. Mnozí vědci však takovou vlastnost vody absolutně vylučují. Jaká je tedy pravda?
Odvážné tvrzení o vodě
V roce 1988 přišel francouzský imunolog Jacques Benveniste s tvrzením, že voda je schopná vzpomenout si na přítomnost látky, která v ní byla rozpuštěna i poté, když tam z této látky nezůstane ani jediná molekula. Potvrdit to měl rozsáhlým výzkumem, ale většina vědců to zavrhla.
Přesto na jeho výzkumy navázaly další vědci, kteří jeho přesvědčení opravdu potvrdili. Množství experimentů skutečně potvrdilo, že voda má schopnost zaznamenat informace z okolního prostředí, díky čemuž získá nové vlastnosti, zatímco její chemické složení zůstává nezměněno.
Profesor ruské Akademie přírodních věd Konstantin Korotkov a jeho kolegové provedli několik experimentů s lidskými emocemi a jejich vlivem na pitnou vodu. Jedna skupina lidí působila na vodu v láhvi pozitivními emocemi, jako je láska a něha, druhá skupina lidí, která dostala novou láhev s toutéž vodou, negativními emocemi, jako je agresivita, strach a nenávist.
Vědci pak oba vzorky vody podrobili testům a dokázali, že ve struktuře vody skutečně došlo ke změnám, které byly jednoznačně viditelné. Jak řekl profesor Korotkov: „Zjistili jsme, že pozitivní a negativní lidské emoce mají na vodu největší vliv.“
Voda má paměť
Na další rozsáhlý výzkum vody se ujal japonský doktor alternativních medicín Masaru Emoto, který zjistil, že zamrzlé krystalické formy vody nám ukazují její skutečnou tvář. „Když lidé začnou brát vodu vážně, začnou jí rozumět, pochopí, že základem života je rezonance a harmonie,“ řekl Emoto. Lidské emoce a myšlenky se tak podle něj odtlačí do vody, která je pak přenáší do těla. Pro mnohé lidi i vědce to je však jen jakási fantasmagorie.
Masaru Emoto, stejně jako profesor Konstantin Korotkov, pracoval s lahvemi s vodou, které byly vystaveny pozitivním, nebo negativním vlivům. Na lahvích měl například nalepen nápis – děkuji, láska, pravda, štěstí, nebo byla voda vystavena určitým pozitivním slovům nebo nádherné hudbě.
Další vzorky vody v lahvích byly vystaveny negativním slovům, kdy byly na nich nalepené nápisy – hlupák, satan, zabiju tě, nebo na ně působily agresivní a nenávistně naladěni lidé nebo neposlouchatelná hudba. Potom následovalo zamrazení této vody a následné fotografování vyformovaných krystalů.
Jednoznačně se ukázalo, že z pozitivních slov, ale i krásné hudby od Mozarta, Bacha nebo Johna Lennona se vyformovaly nádherné krystaly. Z negativních slov, emocí a například metalové nebo satanistické hudby vznikly asymetrické, zdeformované a znetvořené krystaly. Emoto tak dokázal, že voda je nositelem informací a má svou vlastní paměť, i když toto jeho tvrzení mnozí skeptičtí vědci absolutně zpochybňují.
Zastánci teorie o paměti vody, mezi nimiž je také mnoho vědců, naopak tvrdí, že na vodu jednoznačně působí určité vibrace. I když se to mnoha lidem bude zdát až neuvěřitelné, podle několika vědců má voda strukturu podobnou nervovému systému, který reaguje na každý okolní podnět.
Nevysvětlitelná otrava z čisté vody
Tomuto tvrzení dává za pravdu i jeden případ, který se odehrál ještě v roce 1956 v jihozápadní části Asie, kde působila americká laboratoř, která se specializovala na vývoj zbraní hromadného ničení. Na jednom přísně tajném setkání vědců v této laboratoři se vědci radili o tom, jaké vlastnosti by měla mít nová bakteriologická zbraň, a co by měla obsahovat.
Toto setkání se však muselo velmi náhle přerušit, protože všichni zúčastnění museli být kvůli záhadné otravě převezeni do nemocnice. Vyšetřování nepotvrdilo nic, čím by se mohly diskutující vědci otrávit. Na stolech byla jen voda v džbánech, která se pak testovala, ale žádné nebezpečné látky se v ní nenašly. A jak zněla závěrečná vyšetřovací zpráva? Otrava obyčejnou pitnou vodu.
Dá se otrávit obyčejnou čistou pitnou vodou? Podle experimentů, které se s vodou dělali, se zdá, že ano. Vědci totiž podle všeho změnili strukturu vody jen tím, že si povídali o zbraních hromadného ničení, a tyto negativní emoce se dostaly do vody, kterou měli na stolech.
Uvědomíme si naši propojenost s vodou kolem nás, a také v nás? U dospělého člověka tvoří voda průměrně 55 až 75 procent hmotnosti těla a Masaru Emoto tak dokázal, že člověk si může emocionálně ublížit, když jen myslí na něco negativního, protože tím fyzicky změní vodu ve svém těle na škodlivou.
Těmto tvrzením nemusíte vůbec věřit, ale zamyslete se nad tím, zda se cítíte lépe, když jste v prostředí, kde jsou pozitivně naladěni lidé a jejich myšlenky, nebo tam, kde je hodně negativní energie jako je agresivita a nenávist? Ne nadarmo se říká, myslete pozitivně, budete žít déle a zdravěji.
Videogalerie:
