Skutečně strašidelné setkání zažil v roce 1953 tehdy ještě 18-letý instalatér v Yorské katedrále, když na vlastní oči viděl pochodovat vojenský oddíl z dob Římské říše. Tímto paranormálním zjevením byl tak šokován, že se podle jeho slov z toho vzpamatovával dva týdny.
O svém zážitku sice řekl svým známým, ale ti se mu jen vysmáli, proto se zapřísahal, že o něm už raději nikomu říkat nebude. Mlčení přerušil v 70. letech minulého století, díky čemuž se zrodil nejslavnější příběh z Yorku.
Setkání s římskou legií
V roce 1953 byl Harry Martindale vyslán firmou, v níž byl ještě učeň, aby šel do Yorské katedrály vyměnit topnou trubku, kterou tam nedávno vyměňovala právě tato firma. Tehdejší kurátor tam nechtěl takového mladíka, ale nakonec s ním souhlasil, protože šlo o rutinní záležitost. Mladému instalatérovi však tato práce navždy změnila život.
Celá neuvěřitelná příhoda se odehrála v pokladně středověké Yorské katedrály, která já největší svého druhu v severní Evropě. Město York je historické město a za oficiální datum jeho založení je považován rok 71 našeho letopočtu, kdy ho vybudovali Římané, kteří zavítali do Británie. Vznikla zde totiž vojenská pevnost, která se jmenovala Eboracum a možná i díky tomu Harry Martindale viděl zjevení římské legie.
Když ve středověké pokladně opravoval vytápění, z ničeho nic zaslechl nezvyklý zvuk, jako když někdo, podle jeho slov, „zatroubil signál na plechovou trubku“. Ohlédl se a nechtěl věřit vlastním očím. Ze stěny přímo před ním vystoupil voják, který měl na sobě krátkou koženou sukni a v ruce držel dlouhou a ohnutou trubku.
Voják vůbec nevěnoval pozornost mladému instalatérovi, protože ho zjevně ani neviděl. Pak se objevil další římský voják na malém chlupatém koni a za ním do pokladny vpochodovalo dalších 20 mužů v dvojstupu. Harry Martindale byl v tom momentě velmi vystrašený, a jak to popsal později, choulil se sice v jednom rohu, ale římští vojáci si ho vůbec nevšímali. Nejzvláštnější podle něj bylo to, že všichni vojáci měli nohy až po stehna v podlaze pokladny a jejich nohy viděl jen v místě, kde byl archeology vykopán jakýsi otvor v zemi.
Jaký oddíl vojáků to byl?
Harry Martindale byl po tomto paranormálním setkání ve velkém šoku a nikdo z jeho známých mu tuto historku nechtěl věřit. Později se stal policistou a podle jeho nadřízených byl velmi spolehlivým policistou s racionálním uvažováním. Když ho pak v 70. letech oslovila skupina akademiků a publicistů, aby vyprávěl příběh, který prý zažil, moc se mu do toho nechtělo, protože měl obavu ze zesměšňování. Jak však později pochopil, nebyl sám, kdo tyto římské vojáky viděl.
Harry, v té době už policista, velmi přesně i po letech popsal, co všechno vlastně viděl. Římští vojáci byli oblečeni do „ručně obarvených flekatých zelených sukní“ a většina z nich měla na hlavách kožené přilby. Na přilbě vojáka na koni „viděl peří“. Vojáci měli na nohách sandály s řemínky, které sahaly až ke kolenům. Dlouhá a ohnutá trubka, kterou měl první z nich, byla podle něj zhotovena z mosazi.
Muži nesli kulaté štíty a v rukou drželi různé druhy zbraní – krátké meče i dlouhé oštěpy. Harry Martindale dokonce popsal, jak se asi vojáci cítili, protože se zřejmě vraceli z prohrané bitvy, podle něj „se vlekli velmi sklíčeně“.
Tento popis později vyhodnotil jeden historik, který se o tom dozvěděl, tak, že Martindale si zřejmě celou událost jen vymyslel. Důvod, proč si to myslel byl ten, že podle tohoto historika nemohly mít římští vojáci kulaté štíty, protože takové vůbec nepoužívali. Martindale však trval na tom, že štíty byly kulaté.
Potvrdilo se zjevení římských vojáků?
Archeologové však o několik let později potvrdili svědectví policisty, protože na stejném místě, kde Harry Martindale viděl římské vojáky, je viděli i archeologové, kteří v pokladně pátrali po římské silnici. Mimochodem, v otvoru, ve kterém v té době viděl mladý instalatér celé nohy římských vojáků, vykopali právě archeologové, kteří hledali pozůstatky římské cesty.
Archeologové dokonce viděli všechno tak, jak to popsal i Harry, včetně kulatých štítů i ohnuté trubky. Ani archeologové však tehdy ještě neuměli vysvětlit kulaté štíty.
Později se však podařilo zjistit, že součástí římské VI. legie byly také pomocné oddíly, které používaly právě kulaté štíty. Podle historiků je tvrzení Martindale nevyvratitelné právě z důvodu jeho popisu kulatých štítů, o kterých se až později dozvěděli historici i archeologové díky jiným faktům. A jak se ukázalo později, tudy, kudy pochodovalo zjevení římské legie, resp. oddíl pomocných vojsk, vedla skutečná římská cesta, která byla později zasypána.
O všech skutečnostech, které zazněly z úst archeologů, později Harry řekl: „Až po stehna v zemi jsem je viděl proto, že duchové stále ještě pochodovali po této staré, mezitím zasypané cestě.“ Je právě toto potvrzením toho, že Harry Martindale skutečně viděl zjevení římských vojáků?
Videogalerie:
