2 roky v kómatu
Sama jsem zažila jaké to je být v kómatu-2 roky jsem ležela v nemocnici. Stalo se to v létě 16.8. 2008. Jela jsem se svým strýcem na koupaliště,když najednou do nás naboural náklaďák. Nic podrobného už o tom nevím… Byl to takový divný pocit,z dálky jsem slyšela různé hlasy…bylo to takové jako kdyby tě někdo chtěl vysát…
Potom jsem slyšela nádhernou hudbu,kterou ani nemohu popsat,cítila jsem se strašně dobře a v bezpečí… Pamatuji si jak jsem běžela po louce a cítila krásnou vůni květin. Takhle to bylo pořád dokola. Ten den když jsem se probudila,tak jsem shlédla svého dědu,byla jsem štěstím bez sebe,ale on na mě zvýšil hlas co tu dělám,že ještě není můj čas a posílal mě pryč. Nechtěla jsem pryč cítila jsem se tam velmi dobře,nepřestal a pořád na mě řval ať vypadnu. Byl to pak úplně stejný pocit,když jsem se dostala do toho hezkého místa. Pak jsem se probudila byla jsem ještě velmi slabá…uviděla jsem kolem sebe přístroje na kterých jsem byla celou tu dobu. Přiběhla ke mě sestřička a řekla,že to je zázrak,že jsem se probudila… Byla jsem v šoku,když mi řekla,že jsem byla v kómatu 2 roky. Druhý den přijeli rodiče,byli štěstím bez sebe… Jsem ráda,že mohu být opět s rodinou… Ale na druhou stranu mi tam bylo nádherně… Od té doby se už nebojím smrti…
