3 pozoruhodné nálezy, které neumí vysvětlit ani vědci!
1. Tiwanaku a Pumapunku
Tiwanaku je nejdůležitějším předkolumbijským archeologickým nalezištěm v západní Bolívii. Také se tak označuje stará zaniklá kultura a říše. Pumapunku, Brána pumy, je částí velkého klášterního komplexu nebo skupiny monumentů, které jsou součástí Tiwanaku. Podle andských legend je Tiahuanaco označováno jako místo, kde se velký Virakoča po velké potopě opět zjevil a stvořil život. Zde byl předkem Inků svěřen zlatý prut, pomocí kterého založili civilizaci v Andách. Komplex Pumapunku se rozkládá na velké obdélníkové terase. Součástí je mnoho monolitů, největší z nich má 8,7 × 5,1 × 1,1 metru, vyrobených z odolného vulkanického dioritu, který se vyskytuje u jezera Titicaca, vzdáleného asi 15 km. Kamenné bloky váží mnoho tun, hmotnost největšího bloku je odhadována na 131 tun a jejich opracování připomíná moderní technologie. Ale tato stavba vznikla před tisíci lety v nadmořské výšce 3800 metrů. Navíc nejbližší kamenolomy jsou vzdáleny 18 a 90 kilometrů! Některé perfektně opracované bloky jsou z tvrdých nerostů – žuly a dioritu. Tvary jsou přitom už napohled inženýrsky přesné. Badatel Arthur Posnanský odhadl na základě archeoastronomie stáří těchto staveb na více než 15 tisíc let. Háček je v tom, že tehdy byli ještě předkové současných indiánů teprve na cestě směrem na Aljašku. Museli by tedy stavět buď Atlanťané, nebo mimozemšťané, kteří beze stopy zmizeli. Oficiální věda tento odhad Posnanského odmítá. Oficiálně datuje existenci říše přibližně mezi roky 300 a 1000 n.l., kdy říše asi v důsledku klimatických změn zanikla.
2. Obrazce z Nazca
Obrazce Nazca patří mezi takzvané geoglyfy. Nacházejí se na náhorní plošině v Peru, kde je k vidění více než 300 těchto obrazců. Jsou tvořeny světlými liniemi, vzniklými odstraněním tmavšího vulkanického povrchu. Jednotlivé obrazce jsou však zřetelné až při pohledu z velké výšky, tedy například z letadla nebo balonu. Ovšem dodnes není jednoznačně prokázáno, z jakého důvodu byly vůbec vytvořeny. V současné době se zde vyskytuje poušť, ale v určitém období tuto oblast indiáni kultury Nazca intenzivně zemědělsky využívali. Obrazce znázorňují nejčastěji zvířata, hmyz, ryby a ptáky, ale nalezneme zde také lidské postavy, geometrické obrazce, spirály a poměrně často dlouhé rovné linie, které dosahují délky až několika kilometrů! Jelikož jsou tyto úchvatné linie ze země zcela neviditelné, byly objeveny až ve 20. letech 20. století při přeletu letadlem. Tyto obrazce zaujaly Ericha von Dänikena. Dostalo se mu perfektního důkazu, že mimozemšťané byli na Zemi: tyhle obrovské obrázky různých živočichů, lidí plné dlouhých nesmyslných linií jsou vidět jen shora. A jak známo jihoameričtí indiáni nelétali ani v balonech, tak proč by něco takového vůbec dělali? Je to zkrátka signalizační systém dávných astronautů k přistání na Zemi. Tyto záhadné linie z Nazca jsou dnes většinou vykládány jako obří astronomický kalendář. Gilbert de Jong si všiml, že Izapa a Nasca (Cahuachi) jsou na stejném stupni zeměpisné šířky, Izapa severní a Nasca jižní. Vidí v tom mayský vliv. Pravda je možná taková, že kresby na plošině Nasca vytvořili Mayové. 13. srpen (1359 př. n. l.) je datum, které je důležité pro posvátný kalendář Mayů. Ale novým nápadům není nikdy dost, a tak v roce 2006 přišel Američan David W. Johnson po mnohaletém výzkumu s vysvětlením, že obrazce jsou klíčem k vodě v podzemí. Dávní indiáni tu sídlili a hloubili studně a podzemní vodní tunely už před 2500 lety. Mohutná síť zavlažovacího systému čerpala vodu z 12 kilometrů vzdálené hory.
3. Sacsayhuaman
Sacsayhuaman je komplex kamenných zdí poblíž starodávného města Cuzco 3.700 metrů nad mořem připisovaný Inkům. Cuzco (nebo Cusco) je město na jihu peruánských And. V předkolumbovských dobách zde bylo centrum incké říše. Je označováno za historické hlavní město Peru. Podle indiánské legendy bylo Cusco tak neúrodné místo, že tam nerostlo obilí. Tam, kde je dnes střed města, se dříve nacházelo jezero a bažiny. Druhý Inka, Sinchi Roca, ho prý nechal vysušit a zpevnit kameny. Pak údajně nechal přinést kvalitní zeminu, aby údolí zúrodnil. Co ho vedlo k rozhodnutí sídlit na takovém místě nevhodném k obývání? Třeba tam byly na místě ony podivuhodné nízké zdi Sacsayhuamánu a to Inky přimělo pokládat za posvátné místo. Tuto obří pevnost údajně budovalo sedmdesát tisíc dělníků, z kamenných kvádrů o váze až tři sta tun a mělo jim to trvat neuvěřitelných osmdesát let. Zůstává však nezodpovězena otázka, jak dopravovali materiál na stavbu. Vždyť některé kamenné bloky byly až devět metrů vysoké, pět metrů široké a až čtyři metry silné.
V řadě tří obranných zdí je umístěno několik lichoběžníkových bran, které se uzavíraly obrovskými balvany v případě ohrožení města. Sacsayhuaman byla nejen obrannou pevností, ale též obrovitým chrámem Slunce a sídlem incké vzdělanosti. Balvany jsou opracované tak dokonale, že mezi ně nelze zasunout ani čepel nože. Malta však nebyla použita. Hrany balvanů jsou zaoblené a stavby odolávají i ničivým zemětřesením. Lom byl navíc vzdálený asi 15 kilometrů. Archeologická oblast severně od Cuzca pokrývá plochu větší než 3000 hektarů. Když se na místo dostali Evropané, v 16. století se jednalo o španělské dobyvatele, usoudili, že je to dílo ďábla. Naopak Indiáni považovali Cuzko za pupek světa. Město bylo vystavěno na půdorysu, který znázorňoval posvátnou pumu. Ke Sacsayhuamanu náleží také obrovský amfiteátr, obepínaný jednak pevností a jednak protější trachytovou skálou, která je dokonale vyhlazena do podoby velkého kamenného trůnu. Zde měl sedávat Syn slunce při slavnostech. Tři věže pevnosti byly s touto stranou spojeny podzemními chodbami. Složitý labyrint chodeb dosáhl až dolů k Pupku pumy.
