Před pár dny jsme vám přinesli první část článku o odporných úmrtích a nyní tu máme slibovanou druhou část. První část si můžete přečíst zde:
Navštivte také:
Odporná úmrtí, ze kterých se vám zvedne žaludek (1. část)
Lámání na kole
Lámání na kole byla metoda popravy sloužící k potrestání zvláště závažných trestných činů jako byly vraždy, loupeže, zrada nebo znásilnění pannen. Poprava spočívala v postupném lámání kostí končetin nebo celého trupu odsouzeného a jejich následném splétání. Zdevastované tělo následně umístili na vrchol sloupu jako varování. Existovaly dva základní způsoby provedení popravy. Ve Skandinávii, Německu a v Čechách si odsouzený musel lehnout na zem s roztaženýma rukama a nohama a kat na něj postupně pouštěl z výšky kolo, které mu svou váhou zlomilo končetiny. Při druhé variantě, používané hlavně ve Francii, odsouzeného přivázali rukama a nohama k otáčivému kolu, které svým pohybem lámalo jednotlivé části těla, čemuž dopomáhaly železné tyče a kladiva. Nejděsivější bylo, že téměř vždy šlo o veřejné představení, které mělo lidem nahnat strach.
Smrtící objetí železné panny
Skříň ve tvaru lidského těla železné panny, jejíž vnitřní stěny vyplňovaly ostré hroty, naháněla hrůzu po celém světě. Hroty však byly úmyslně kratší, aby oběť nezabily okamžitě. Často trvalo ještě dva dny, než člověk v agónii zemřel. Kovové hroty vnikaly do těla odsouzeného postupně a strategicky, aby nezasáhly důležité orgány, což smrt oddálilo. Samotná myšlenka na uvěznění v této kovové noční můře stačí k tomu, aby člověku běhala husí kůže po zádech. Železná panna je příšerným symbolem krutosti lidstva.
Navštivte také:
VIDEO: Děsivé legendy, které jste možná dodnes neznali
Lingchi: Smrt tisícovkou řezů
Téměř třináct století v Číně děsila provinilce i nevinné možnost, že podstoupí lingchi, tedy popravu pomalým rozříznutím. Ne nadarmo ji nazývali „smrtí tisíce řezů“. Už název napovídá, že nešlo o rychlý proces. O provedení ling-či se staral zkušený kat, který uměl popravu natáhnout na dlouhé hodiny. Cílem byla dlouhotrvající agónie, jejíž účel byl jasný: zjistit, kolik řezů člověk vydrží, než zemře nebo upadne do bezvědomí. Technika ling-či nevyžadovala žádná speciální zařízení. Stačil dřevěný sloup, ke kterému odsouzence přivázali a nůž. Kat začínal řezat na hrudi – odstranil prsní svaly a šlachy dokud neodhalil žebra. Potom se přesunul k rukám, ze kterých uřízl velké části svalů. Pokud nešťastník nevykrvácel, kat se zaměřil na stehna, kde postup zopakoval. To už nevydržel žádný odsouzenec. Mrtvého nakonec sťali, odsekli mu údy a hodili je do proutěného koše. Akt rozčtvrtení měl potrestat oběť, aby trpěla i v příštím životě.
Tažení, oběšení a rozčtvrcení
Jen málo způsobů popravy vyvolávalo takovou hrůzu jako nechvalně známé mučení „tažením, oběšením a rozčtvrcením“. Tato hrozná praktika, kterou používali ve středověké Anglii jako trest za velezradu byla opravdu děsivým divadlem. Sestávala ze tří po sobě jdoucích kroků. Nejprve odsouzeného táhli ulicemi, obvykle za koněm, na dřevěném trámu na místo veřejné popravy. Než ho oběsili mu rozřízli břišní dutinu, odstranili střeva a pohlavní orgány, které spálily v plamenech u šibenice. Po oběšení odsouzenému odřízli hlavu a zbytek těla rozčtvrtili. Části těla spolu s hlavou vystavovaly na veřejných místech v různých částech města.
Navštivte také:
Pět nejhorších sériových vrahů: Proč brutálně zabíjeli?
Smrtící tanec španělského osla
Ve středověku často používali brutální mučící nástroj s názvem španělský osel nebo osel. Přestože vznikl v Evropě, později se rozšířil do celého světa, přičemž jej používali i blízko našich hranic. Zařízení vypadalo jako sedlo koně s trojúhelníkovým nebo kosočtvercovým kovovým hrotem na vrcholu. Trestaný si musel sednout na úzký hrot a zůstal na něm připoután, dokud se o jeho smrt nepostarala gravitace a hmotnost těla. Zařízení mělo takovou výšku, aby člověk nedosáhl nohama na zem. Vrcholem krutosti bylo, že se na každou nohu odsouzence přivázala závaží, která postupně zvyšovala tah, což mu způsobovalo strašlivé bolesti. Metodu mučení široce používali během španělské inkvizice, od 15. do 19. století. Existují dokonce dokumenty, které říkají, že jej používaly i u nás, a to mezi 16. až 18. stoletím.
