Před téměř 200 lety prý skupina zlatokopů ukryla někde na západě Spojených států amerických obrovský poklad, který má vážit až 3 tuny, ale nikdo zatím neví kde se přesně nachází. Cestu k němu mají udávat tři zašifrované listiny, kterým se říká Bealovy šifry. Jedna listina již byla rozšifrována, ale další dvě kryptologii stále odolávají. Podaří se je rozluštit nebo zůstane poklad obrovské hodnoty navždy ztracen?
Tajuplný cizinec s tajemnou skříňkou
Celý příběh, který dodnes fascinuje hledače pokladů z celého světa se začal v roce 1820, kdy do hotelu Washington v americkém městečku Lynchburg přichází muž, který si říkal Thomas J. Beale. V hotelu, jehož byl majitelem Robert Morris, zůstal celou zimu, a všichni ho považovali za podivína, protože o sobě velmi nemluvil. Z hotelu po několika měsících odešel, ale po dvou letech se v něm ukázal zase. Při druhé návštěvě nechal majiteli hotelu Robertu Morrisovi na starosti uzamčenou kovovou skříňku. Řekl mu, že jsou v ní důležité listiny, a skříňku si prý vyzvedne později. Po pár měsících však Morrisovi přišel od Beala dopis, ve kterém se zmínil i o listinách uložených ve skříňce. V dopise napsal, že listiny jsou zašifrovány, a jsou velmi důležité pro jeho rodinu a jeho přátele. Kromě listin měly být ve skříni i dva další dopisy s pokyny, které však nestačí k rozšifrování tří listin. Beale v dopise psal, že se obává i o svůj život, a Morrise proto prosil, že pokud by se do deseti let pro skříňku nevrátil, Bealův dobrý přítel pošle Morrisovi ještě jeden dopis, v němž měl Morris najít i klíč k rozšifrování tří listin, které najde také s dalšími instrukcemi v uzamčené skříňce.
Co se ve skříňce ukrývalo?
Robert Morris tak čekal deset let, až do roku 1832, na Thomase Beale nebo dopis, v němž by mu jeho přítel poslal klíč na rozšifrování listin. Beale se však již po skříňku nikdy nevrátil, a Morrisovi nepřišel ani žádný dopis. Skříňku přesto neotevřel ani po deseti letech, nechal ji uzamčenou ještě dalších třináct let. Morris nakonec skříňku násilím otevřel až v roce 1845. Našel v ní tři zašifrované listiny a dva dopisy, které byly psány v klasické angličtině. Z listů se dozvěděl, že celý příběh o pokladu začal v roce 1817, kdy se Thomas Beale spolu se svými 29 přáteli vydal na lov do jisté oblasti na Západě. Dostali se až k městu Santa Fe, odkud se vydali na sever, kde našli na jednom blíže neurčeném místě ohromné množství zlata a stříbra, které začaly spolu se zdejším indiánským kmenem těžit. Po třech letech se z nich stali boháči. Zlato a stříbro si však nerozdělili, ale schovali ho na neznámém místě. Místo, kde se poklad nachází, je zašifrované v listinách, které jsou plné čísel. Beale v dopise rovněž požádal Morrise, aby listiny dešifroval, našel poklad, a jeho podíly rozdal rodinám mužů, kteří ho vytěžili. Pro sebe si měl nechat určitou část za to, že měl se skříňkou tolik starostí. V první listině bylo napsáno místo pokladu, v druhé soupis obsahu a ve třetí byli jmenováni všichni ti, kteří měli dostat podíl z pokladu. Morrisovi se však číselné listiny ani po dlouhých letech nepodařilo rozluštit, protože mu chyběl šifrovací klíč. Listiny nakonec daroval svému příteli, jehož jméno zůstalo utajeno, aby pokračoval v dešifrování. A tomu se podařil husarský kousek – jednu z listin skutečně rozluštil.
Dešifrování stále neskončilo …
Přítel Roberta Morrise dešifroval v pořadí druhou listinu, ve které byla popsána podoba pokladu. Přišel na to, že klíčem k dešifrování druhé listiny je americká Deklarace nezávislosti. Každé číslo v listině vyjadřovalo pořadí určitého slova v dokumentu, ze kterého bylo použito vždy první písmeno. Postupně tak poskládal celý výsledný text. Nejmenovaný přítel Morrise tak odhalil, že poklad obsahuje zlato, stříbro, a dokonce i nějaké šperky. Vše spolu mělo hmotnost kolem tří tun. Dnešní hodnota pokladu byla odhadnuta na asi 63 milionů dolarů. Thomas Beale v jednom z listů také uvedl, že ho ukryl někde u města Bedford ve Virginii, měl ho zakopat asi 30 centimetrů pod zem. Bylo proto třeba dešifrovat i zbývající dvě listiny. Příteli Roberta Morrise se to však už nepodařilo, a proto se rozhodl veškeré informace o Bealově šifrách vydat knižně. Věřil totiž, že někomu jinému se určitě podaří zbývající dvě listiny dešifrovat. V roce 1885 tak vyšla 23-stránková příručka o šifrovaných listinách, i to, jak se mu podařilo druhou listinu rozluštit. Příručku knižně vydal jeho přítel James B. Ward, a kolem této knížky se rozpoutala doslova zlatá horečka. Do dešifrování listin se totiž pustili stovky, ne-li tisíce lidí, mezi nimiž byli i odborníci na kryptologie, dokonce i slavný kryptograf Herbert Yardley. Listiny se profesionálové i amatéři pokoušeli rozluštit pomocí Ústavy Spojených států amerických, Magny Charty, či dokonce Bible, všechno bylo marné. Zatím se nepodařilo přijít na to, podle jakého dokumentu by se zbývající dvě listiny dali dešifrovat.
Je to celé dokonalý podvod?
Někteří odborníci na historii začali poukazovat na to, že celý příběh se třemi zašifrovanými listinami je jen obyčejný podvod. Zjistili totiž, že Thomas Beale například v jednom z listů použil výrazy, které se v té době ještě nepoužívali. Mnozí se také ptali na to, proč by měl Beale zašifrovat i třetí listinu, kde je seznam lidí, kteří měli dostat podíl z pokladu. Co kdyby se někomu podařilo rozluštit první a druhou listinu, a třetí ne? Mnozí lidé by ji už zřejmě ani nedešifrovali, protože by se zřejmě nechtěli dělit o poklad s dalšími vlastníky pokladu. Dalším sporným faktem je to, že Thomas Beale přišel do hotelu Roberta Morrise poprvé v roce 1820. Morris však v tomto roce ještě v hotelu ani nebyl, protože podnikat v hotelnictví začal až o tři roky později. Americký historik Peter Viemeister však objevil v historických kronikách legendu o pokladu, který měl být ukryt někde ve Virginii, a dokonce vypátral záznam z roku 1820, který hovoří i o muži jménem Thomas Beall, který býval ve městě St. Luis. Zjistilo se také, že pokud se použije Deklarace nezávislosti jako klíč i na první listinu, vyjde nám posloupnost písmen přesně v pořadí podle abecedy, a to podle Viemiestera nemůže být náhoda. Nikdo tak dnes neumí říci, zda jsou Bealovy šifry pravé nebo jde jen o dokonale zinscenovaný podvod. Faktem však zůstává to, že do města Bedford ještě i dnes chodí hledači pokladů, díky kterým zde rozkvétá turistický ruch. Podaří se někomu dvě zbývající listiny někdy dešifrovat, a bude tak poklad nesmírné ceny někdy objeven? Příručka Jamese B. Warda je i po téměř 130 letech od vydání pro mnohé hledače pokladů stále aktuální.
