Berlínský řezník prodával ostatky zavražděných žen, nikdy ho neodsoudili
Velký, ošklivý a se sklony k sadismu. I tak by se dal popsat Karl Grossman, bestiální sériový vrah, který dostal přezdívku „Berlínský řezník“. A nejen kvůli tomu, že skutečně pracoval v řeznictví.
Narodil se v roce 1863 nedaleko Berlína a jeho mládí se mnoho neví. Byl vícekrát obviněn ze zneužívání dětí, odseděl si 15 let za znásilnění desetileté a čtyřleté dívky. Jeho nejhorší zločiny ale odhalili až v roce 1921, kdy sousedé slyšeli z jeho bytu křik, buchot a následně ticho. Zalarmovali policii, která vtrhla do Grossmanova bytu a našla v něm chladnoucí tělo nedávno zavražděné ženy. Viselo na trojnožce jako prase připravené k rozebrání. Nikdo tehdy ještě netušil o skutečném rozsahu mužových zločinů.
Vyšetřování začalo z Grossmanovy minulosti vynášet na světlo zajímavé informace. Sousedé uváděli, že vraha často vídali ve společnosti žen pochybného vzhledu, zřejmě prostitutek. Nejednou vcházely do bytu, ale žádnou neviděli vyjít. Mysleli si však, že odcházejí pod rouškou noci, aby zůstali v tajnosti.
Označovali ho jako slizkého chlapíka, který se s nikým nebavil a tak trochu budil hrůzu. Nájem však platil včas, a tak ho pronajímatel nechtěl vyhodit. Nepomáhaly ani stížnosti jiných nájemníků, že Grossman se často vrací domů nad ránem opilý, hlučný a ve společnosti žen.
Během první světové války už byl Grossman starý na službu na frontě a zůstal v civilu. Živil se prodejem masa na černém trhu, ale při berlínském nádraží měl i stánek s občerstvením, který byl jeho oficiálním zdrojem příjmů. Později se podařilo díky jeho deníku zjistit, že maso, které prodával, pocházelo ze zavražděných žen, zatímco nepoživatelné části těl jako kosti či různé orgány házel do řeky. Tím pádem bylo jasné, odkud bral peníze na alkohol a prostitutky.
Kolik lidí vlastně zabilnení známo, bylo jich však nejméně 26. V jeho bytě se našly krvavé skvrny, které naznačovaly, že tu Grossman zavraždil minimálně tři oběti, a to v poměrně nedávné době. V deníku se psalo právě o 26 zavražděných ženách, předpokládá se však, že jich mohlo být až 50. Během války a krátce po ní se o tu nejnižší vrstvu společnosti zajímal málokdo, lidé se starali hlavně o sebe a o to, co budou jíst.
Grossmana po několik týdnů trvajícím vyšetřování měli odsoudit na smrt, ačkoli k vraždám se nikdy nepřiznal. Zatímco ho ale stihli popravit, oběsil se 5. července 1922 ve vězeňské cele.
