České přízraky: Hrůza z neznámých sil
V celém Česku existují lokality, kde prý pocítíte strach z neznáma. V ruinách starých hradů, komnatách nádherných zámků nebo v temném podzemí – tam všude se prý můžete setkat se záhadnými jevy.
Sluneční paprsky vrhají na Loretánské náměstí strašidelné stíny. Za náměstím stojí nízké domky pražské chudiny. Malá stavení se nemohou pyšnit zdaleka tak nádhernou výzdobou jako nedaleký komplex pražského Kostela narození páně, známý též jako hradčanská Loreta. V jednom z bídných stavení leží na posteli mladá žena, jejíž bledý obličej a třesoucí se tělo prozrazuje, že brzy nastane její poslední hodinka.
Opuštěná nebožačka, jíž zákeřná nemoc vzala celou její rodinu, přemýšlí nad svým krutým osudem. „Moje nešťastné děti, všem jsem vám posloužila, ale kdo mi nechá zahrát umíráček (zvonění na rozloučenou se zemřelým – pozn. redakce)?“ zachroptí žena z posledních sil. Náhle se však odehraje něco podivného: Celými Hradčany se rozezní zvuk nádherné loretánské zvonkohry. Žena ještě naposledy otevře oči. Kdo to hraje, vždyť u zvonků nikdo není?
Předešlá pověst je zřejmě pouhým výmyslem, ale každopádně je mladší než z roku 1694. Tehdy byla totiž za peníze bohatého pražského obchodníka Eberharda z Glauchova dokončena zvonkohra na věži hradčanské Lorety. Další pověst vypráví, že tento čin Eberhard provedl z vděčnosti za zázračné uzdravení své dcery.
Skutečně mohou zvony nějak předpovídat budoucí události, jak tvrdí staré příběhy? To ja snad až příliš fantastické tvrzení, ale odjakživa s nimi bylo spojováno mnoho pověr. Když 15. června 2002 prasklo srdce svatovítského zvonu Zikmund, někteří lidé očekávali katastrofu. Možná byla jen náhoda, že o dva měsíce později postihly Čechy jedny z největších povodní v celé historii naší země…
Ale ponechme stranou pověsti a vraťme se do Lorety, jejíž historie sahá až do roku 1626. Tehdy začala pětiletá výstavba tohoto poutního místa podle návrhu italského architekta Giovanniho Orsiho. Tehdy ještě nikdo netušil, že se o Loretě bude později mluvit jako o jednom z nejstrašidelnějších pražských míst.
Někteří zdejší průvodci tvrdí, že v jejích chodbách a komnatách jakoby nebylo něco v pořádku. Samy od sebe se prý někde občas otevřou dveře, nebo zde má prý člověk pocit, jakoby v opuštěné místnosti nebyl sám. Jsou to jen zábavné historky pro nudící se turisty?
Ale na zvláštní zážitky si vzpomíná i současný astrolog Pavel Turnovský, který zde v 80. letech 20. století působil jako hlídač. Když se kdysi díval z věže na Loretánské náměstí, najednou měl prý podivný pocit, že domy vypadají zcela jinak, než by měly!
„Jednou jsem takhle docela zřetelně pod sebou viděl náměstí v jeho původní podobě ještě před tím než prošlo přestavbami,“ konstatoval Turnovský. Je snad možné za jistých podmínek nahlédnout do minulosti, nebo šlo jen o mužův subjektivní pocit?
Ale s Loretou souvisejí prý ještě mnohem hrůznější tajemství. „Každý z nás tak jednou za rok zažil velice silný děsivý pocit. Už jsme s tím počítali a racionální vysvětlení pro to nemáme,“ pokračují vzpomínky tohoto muže na neobvyklé příhody zdejších hlídačů. Co způsobilo tento nepříjemný strach z neznáma?
„A zcela běžně se prý hlídači setkávali se zvuky domácích loretánských duchů,“pokračuje s trochou nadsázky Turnovský. Někteří z nich navíc mluvili o jakési tajemné kryptě pod Loretou, o níž starý příběh vypráví, že kdo do ní vstoupí, buď se ztratí, nebo vyjde zcela zmatený.
Pod Loretou se skutečně nachází podzemí. Ztratili se v něm snad již kdysi nějací lidé, na základě čehož vznikla tato pověst? I pokud jde ve většině loretánských příběhů o nepodložené příběhy, zdá se, že se zde občas děje cosi nevysvětlitelného – svědčí pro to pocity strachu a další nestandardní jevy. Skrývají staré zdi tohoto církevního místa cosi neblahého, co dokáží občas poznat i někteří lidé?
