Cigareta

Můj tatínek umřel před sedmi lety na Štědrý den. Bylo to tak náhlé, že jsme se s ním ani nerozloučili. Protože byla zima, nemohli jsme dát urnu do země a měli jsme ji doma v jeho pokoji. To se mu asi nelíbilo. Do místnosti nechtěla jít ani naše kočka, která tam s tatínkem byla a spávala na křesle. Vždycky se naježila a začala prskat. Do rána bývaly ještě převrácené květináče, které stály na skříni. To všechno přestalo, když jsme na jaře mohli konečně jeho ostatky na hřbitov. Ve sklepě máme takovou malou místnost kde sedáváme s přáteli u dobrého pití, poklábosíme a taky se rozvzpomínáme na tatínka. Ten tam za námi taky chodil rád, dal si skleničku a zapálil svoje cigárko. Jednou jsme zase takhle seděli, když manžel přišel z chodby celý vystrašený. „někdo tam kouřil, je tam obláček kouře“ říkal nám. Mysleli jsme si, že si jenom dělá legraci. Ale všichni jsme se vyběhli podívat. A opravdu jsme tam kouř ještě viděli. A hlavně cítili! Stál tak podivně na jednom místě. Za chvíli se rozplynul a my ještě dlouho debatovali o tom , jak se nás tatínek přišel podívat.