Duchové na Mount Everestu

Když australský horolezec Lincoln Hall umíral na vrcholu Mount Everestu, navštívil svou manželku ve spánku. Zázračně přežil v zóně smrti snad zásluhou vizualizace, kterou použil..

Byl 25. květen roku 2006 a Lincoln Hall, australská horolezecká hvězda, při sestupu z vrcholu nejvyšší hory světa zkolaboval. Byl v zóně smrti, ve výšce asi 8600 metrů nad mořem. Dostal těžkou výškovou nemoc. Po mnoha hodinách marného úsilí nařídil Šerpům, kteří ho doprovázeli, vůdce expedice, ať se vrátí do základního tábora. Při záchraně riskovali Nepálci život. V záchvatu halucinací je Hall málem srazil do propasti. V době návratu už měli vyčerpané kyslíkové bomby a začínali ztrácet zrak. V domnění, že je Hall mrtev, vzali s sebou jeho vybavení včetně kyslíkové bomby a spacího pytle, aby je předali příbuzným. V základním táboře oznámili, že Australan zemřel.

Sám v zóně smrti
Ale Hall byl naživu. Zůstal sám napospas mrazivé noci. Byl zdánlivě bez šance. Jenomže se stal zázrak. Ráno ho našla živého další skupina lezoucí na vrchol.
„To jste překvapení, že mě tady vidíte?“ řekl Hall skupince čtyř horolezců, kterou vedl Američan Dan Mazur.
Byl omrzlý, dehydratovaný a seděl nedaleko bezedné propasti. Neměl čepici, rukavice ani sluneční brýle, byl bez kyslíku, bez spacího pytle, neměl jídlo ani vodu a bundu měl napůl rozepnutou. Zřejmě si neuvědomoval, co se děje. Chvílemi blouznil, že pluje na lodi.
„Máte v týmu někoho, kdo se jmenuje Lincoln Hall?“ zavolal překvapený Mazur do základního tábora.
„Ano, zemřel včera nahoře,“ zněla odpověď. Kolegové už Halla zařadili na seznam mrtvých a dokonce o tom telefonicky informovali jeho manželku! Zkušení horolezci si nedokázali představit, že by někdo, kdo zůstal přes noc v zóně smrti, mohl přežít!
„Ne, žije, přijďte si pro něj!“ odpověděl Mazur.
Potom pečovali o blouznícího, vyčerpaného horolezce, dokud ze základního tábora nedorazili Šerpové. Muži z Mazurovy skupiny obětovali vlastní výstup, protože na dosažení vrcholu Střechy světa bylo kvůli časové ztrátě pozdě.

Sen
V noci, kdy měl být Hall mrtvý, se jeho ženě Scanlan zdálo, že za ní přišel a usmíval se.
Ráno řekla svému synovi: „Pořád doufám, že je to omyl.“
Měla pravdu!
Není nic zvláštního, že Hall svoji ženu navštívil ve snu, takové případy se stávají často. Duch člověka je schopný cestovat v čase kamkoliv a umírající člověk se většinou vypraví za těmi, které miluje.
Hall později řekl, že se celou noc bránil spánku. Chtěl přežít. Myslel přitom hlavně na svou rodinu, na manželku a dvě děti, že je nesmí opustit. Hall byl buddhista a praktikoval meditace. Možná mu pomohla nezmrznout jednoduchá věc – představoval si, že je zabalený ve vlněném plášti. „Byla to nejjemnější vlna, kabát byl silný a celého mě obklopoval,“ popsal svou vizualizaci. Tibeťané znají mentální techniky, jak přežít silné mrazy, dokonce bez oblečení. Možná Hall náhodně tibetskou techniku vizualizace použil.

Děsivý příběh z Mount Everestu, který skončil šťastně, na sebe v roce 2006 strhl pozornost nejen horolezeckého světa, ale také dokumentaristů. Autoři seriálu „I Shouldn´t Be Alive“ (Přežít!) zařadili jeho příběh do svého cyklu. Nedávno jsme měli příležitost Hallův dramatický příběh zhlédnout i v české televizi.

Stíny mrtvých
Ve stínu Hallova dramatu zůstala skryta tragédie jiného horolezce, Němce Thomase Webera, který téhož dne cestou na vrchol zemřel. Cestou dolů se obě skupiny potkaly –jedna už bez mrtvého člena a druhá ještě bojující o život Halla. Rok 2006 patřil k těm nejhorším: během pokusu dobýt Střechu světa zemřelo 11 lidí.
Na Střeše světa leží dnes na 200 mrtvol těch, co nedošli. Hororové stránka nejvyšší hory světa není moc známá. Média většinou ráda oznamují nějaký rekord, ale mrtvoly lemující stezky vedoucí na vrchol je moc nezajímají. Některá těla tam leží už desítky let, jsou mumifikovaná, jiná, dosud oblečené do horolezecké výstroje, vypadají jako by spala. Některá těla zůstávají zmrzlá vsedě nebo v ještě podivnějších pozicích. Horolezci je potkávají a někdy používají jako poznávací body na cestě k vytoužené metě.
Je to horor, o němž se nemluví.
Místní horalové se dívají na horu jinýma očima. Pokládají ji za posvátnou a také za velmi nebezpečnou. Džo-mo-lang-ma (tibetsky Matka světa) nebo Sagarmátha (nepálsky Tvář nebes) leží na hranici mezi Nepálem a Čínou. Podle místních legend zde žije bohyně Čomo Mijo Lang Sangma, ale také jde o místo, kudy odcházejí duše do pekla.
Šerpové jsou přesvědčeni, že je nutné bohyni, hoře a duchům obětovat, jinak dojde k neštěstí a oni budou potrestáni za nevědomé cizince, které tam doprovázejí.

Bloudící duše mrtvých občas horolezci potkávají. Je zaznamenáno několik příběhů horolezců, kteří potkali své kolegy, ale později se ukázalo, že v té době tam nikdo nebyl. Jeden horolezec dokonce zažil situaci, kdy jasně pozoroval, jak ho jistí jeho průvodce Šerpa, který byl ale už dlouho mrtvý.

Hall svůj zázračný příběh popsal v knize „Dead Lucky: Life After Death on Mount Everest“.
Smrti však nadlouho neunikl. Přišla si pro něj za necelých šest let po tom dramatu. Zemřel na rakovinu v roce 2012 ve věku 56 let. Podle blízkých odešel z tohoto světa zcela klidně.