Důkaz reinkarnace aneb případ dvojčat Pollockových
Smrt dítěte je pro rodiče tou největší tragédií. John a Florence Pollockovi měli tu smůlu, že při dopravní nehodě zahynuly 5. května 1957 obě jejich dcery: 11-letá Joanna a šestiletá Jacqueline. Pár byl zpočátku zdrcen, ale nakonec se dostal z nejhoršího a Florence se podařilo znovu otěhotnět. Tehdy se začal zvláštní příběh dvojčat, který je podle mnohých skutečným důkazem reinkarnace.
4. října 1958 porodila Florence dvojčata Gillian a Jennifer. Byly téměř identické, lišily se jen mateřskými znaménky. Jennifer měla znaménko na pásu přesně na místě, kde její zesnulá sestra Jacqueline. Měla také znaménko na čele, kde mívala Jacqueline jizvu po úrazu.
Rodina se přestěhovala do anglického Whitley Bay když měly sestry jen tři měsíce. O dva roky později se začaly dvojčata dožadovat hraček, které patřily jejich mrtvým sestrám. Dělo se tak přesto, že tyto hračky nikdy předtím neviděly. John a Florence tedy vzali dcery do předešlého bydliště na výlet. Chtěli si ověřit své domněnky. Gillian a Jennifer ukazovaly na některá místa, kde si hrávali jejich zesnulého sestry. Očividně také měly paniku z automobilů. Když oslavily páté narozeniny, jejich vzpomínky na „minulé životy“ začaly postupně blednout a nakonec se zcela vytratily.
Rodiče věřili, že zesnulé děti se jim vrátily v reinkarnované podobě. Případ zaujal i doktora Iana Stevensona, který ve své pozdější knize popsal 14 dětí podobných dvojčatům Pollockovým. Reinkarnací se zabýval 40 let a dlouho žil v Asii, kde se podle něj vyskytla většina případů reinkarnace a dětí, které si pamatovaly minulé životy.
Pro Asii se rozhodl kvůli tomu, že mezi obyvatelstvem byla a je víra v reinkarnaci poměrně rozšířená. V západních zemích podle Stevensona rodiče své děti, které hovoří o minulých životech, od takových řečí spíše odrazují.
Stevenson byl přesvědčen, že reinkarnace skutečně existuje. Jde o lákavý koncept, který sice na jedné straně neslibuje věčný život, ale na straně druhé ani věčný odpočinek. Právě z tohoto důvodu v reinkarnaci věří stovky milionů lidí a je i předmětem univerzitních výzkumů.
Stevenson při zkoumání využíval i hypnózu. Popsal případ ženy, která mu v hypnóze říkala zážitky ze 14. století, kdy žila na dvoře anglického krále Richarda II. Jak později zjistil, žena četla historický román, z něhož pak čerpala i v hypnóze. Právě z tohoto důvodu se výzkumníci včetně Stevensona zaměřují spíše na děti, které ještě nejsou tak ovlivněny vnějším světem.
Některé vědce fascinuje zejména fakt, že děti mohou mít vzpomínky, které nejsou jejich vlastní. Jde skutečně o důkaz reinkarnace, nebo jen o bujarou dětskou fantazii. Stevenson byl přesvědčen o tom prvním.
Blažené je pojídat kaviár, ve kterém žijí duše všech mých dětí od počátku světa.