Ferdinandsko je skryté ve vojenských lesích

Ačkoli je někdejší lovecký zámeček památkově chráněný, pomalu, ale jistě chátrá. Armáda by ho ráda opravila, ale nemá na to peníze. Zámeček Ferdinandsko můžeme bez nadsázky považovat za vůbec nejznámější stavbu celého vojenského výcvikového prostoru Dědice. Lidem je nepřístupný, ale ti, kteří měli to štěstí ho vidět, zjistili, že dnes je na stavbu a její okolí smutný pohled.

Barokní sídlo je dnes už značně omšelé. Pohled z dálky za slunečného dne však zastře sešlost omítky a šmolkově modrá obloha nechá vyniknout žlutočervené barvě fasády zámečku, který je jako klenot zasazený v pomyslné podušce tvořené okolní zelení. A když napadne milosrdný sníh, kryjící novodobé jizvy na tváři okolí, a stromy se pokryjí jinovatkou, vypadá stavba s potemnělými okny jako zakletý zámek z pohádky.

Můžeme jen snít o tom, jakým příjemným útočištěm musel být pro znavené lovce. Stačí jen přivřít oči a zaposlouchat se, zda nebude zimní ticho přerušeno veselou rozmluvou lovců, ržáním koní a štěkotem loveckých psů…

Podle Martina Prokeše, Miroslava Pivody a Vlastimila Pospíšila z týmu webmasterů webových stránek Viktoria Höhe zabývajících se historií vojenského výcvikového prostoru lze říci, že zámeček je jedinou osídlenou lokalitou, která byla na rozdíl od ostatních sídelních jednotek, obcí a hájenek položená takřka uprostřed hlubokých lesů, kdysi arcibiskupských, dnes ležících na území vojenského újezdu. „Po jistém uvolnění v devadesátých letech je v současnosti přístup k zámečku opět zapovězený kvůli poloze uvnitř zakázaného pásma, jež zaujímá celý historický areál,“ vysvětlili webmasteři.

Střípky z historie

Zámek nechal vystavět Ferdinand Julius hrabě Troyer z Troyersteina. Odtud tedy název Ferdinandsko. Hrabě byl v letech 1745 – 1758 olomouckým biskupem. Často prodléval na vyškovském zámku a jako vášnivý lovec si zamiloval okolní zvěří oplývající hvozdy.

Podle vlastního pátrání a podle informací, které vyčetli v archivech památkového ústavu, v Turistickém průvodci po Prostějovsku, Plumlovsku a vysočině Drahanské vydané Klubem československých turistů v Prostějově v roce 1933 a v dokumentu autora Janečka a kolektivu Historie VLS na Plumlově 1936 – 1996 vydané v roce 1997, zjistila trojice Prokeš, Pivoda a Pospíšil, že v biskupských lesích byly v té době vystavěné hned tři lovecké zámečky.

Kromě Ferdinandska ještě Troyerstein v Rychtářově a dřevěný Juliusburg, který stál v lesích mezi Rychtářovem a Odrůvkami. Ferdinandsko, tehdy Schloss Ferdinandsruhe, bylo vystavěné roku 1757. „Troyer si pohostinnosti nově vybudovaných sídel neužil, neboť zemřel již roku 1758. Pozdější osudy zámečku jsou nám neznámé, pravděpodobně pozbyl svého původního účelu,“ dodalo trio amatérských historiků.

Zpustlý zámeček později sloužil například i jako sklad hospodářského nářadí či jadrného krmiva.

Když bylo roku 1935 rozhodnuto o založení vojenského výcvikového tábora v Dědicích, stalo se Ferdinandsko díky své strategické poloze přímo na okraji budoucí dělostřelecké střelnice sídlem velitelství cvičiště. Správa polesí sídlící do této doby v objektu ztratila po postupném odlesnění obrovských rozloh lesa v okolí své opodstatnění a byla zrušená.

Jako velitelství střelnice sloužil zámek i okupační německé armádě. Po osvobození ho i nadále využívalo vojsko. Poválečné období nebylo pro Ferdinandsko příznivé. Zámeček těsně po válce vykradli zloději. Později padlo nešťastné rozhodnutí ubytovat v budově vojáky základní služby, kteří vnitřní zařízení zničili.

V roce 1958 se zámek ocitnul na seznamu kulturních památek, ale technický stav budovy nebyl v té době už příliš dobrý.

Nejistá budoucnost

Prokeš s Pivodou a Pospíšilem jsou přesvědčení, že z hlediska mimořádné památkové hodnoty by zcela jistě byla na místě úplná rekonstrukce. „V územním plánu vojenského újezdu Březina se počítá s rekonstrukcí této památky a jejím případném využití jako objektu reprezentujícího vojenský výcvikový prostor Dědice. Doufejme, že jednou nastanou pro Ferdinandsko šťastnější dny,“ dodal Prokeš a jeho dva kolegové.

Podle zástupkyně přednosty Vojenského újezdu Březina Emílie Šebestové je objekt opuštěný zhruba od roku 2005, kdy se odtamtud odstěhovalo velící středisko. Před třemi lety řemeslníci zámek zaizolovali, aby se zamezilo prostupování vlhkosti. Vloni se uskutečnila jednání, která budou ještě pokračovat, o tom, co se zámkem bude. Dosud zůstává ve vlastnictví Vojenské ubytovací správy Brno. Informace v územním plánu o opravě má jen doporučující charakter. „Zatím je zřejmé, že náklady na rekonstrukci jsou tak vysoké, že v rozpočtu armády se s tím momentálně nepočítá,“ dodala Šebestová.