Indické údolí smrti

O tajemném údolí, které se má nacházet někde v indické džungli, se svět dozvěděl na konci 19. století. Právě tehdy se o něm doslechl britský cestovatel a dobrodruh Graham Dickford, který se však z neznámého indického údolí ze šestičlenné výpravy vrátil jako jediný živý. Po třech dnech v nemocnici zemřel i on, a jeho poslední slova byly plné obrovského strachu před něčím, co nedokázal pořádně ani popsat. Co tam zažil, a proč se tak velmi bál?

Údolí sedmi smrtí
Graham Dickford se během své cesty po Indii v roce 1890 dozvěděl od místních obyvatel o jednom údolí v hluboké džungli, kde se má ukrývat nesmírně bohatství v prastarých palácích. Indové ho však varovali, že místo, o kterém mluví se nazývá Údolí sedmi smrtí, a je lépe se mu raději vyhnout. Dickforda však ani toto varování nezastavilo, a tak zorganizoval šestičlennou výpravu, se kterou chtěl toto tajemné údolí plné zlata najít. Expedice, která nakonec trvala dva roky, skončila katastrofální. Jediný kdo přežil byl jen Graham Dickford, který se celý zraněný, popálený a téměř bez vlasů dostal do jedné indické osady, odkud ho místní obyvatelé dopravili do nemocnice.

Když v nemocnici nabyl vědomí, ošetřujícímu doktorovi řekl, že on je jediný, kdo přežil. Na to měl ještě říci s hrůzou v očích, že „všude jsou tam létající děsivé stíny, ta záře a duchové vás mohou zabít.“ Dickford po těchto slovech upadl do bezvědomí a po třech dnech zemřel. V té době byla Indie ještě britskou kolonií, a proto když se britská vláda dozvěděla o záhadné smrti britského cestovatele a jeho členů expedice, rozhodla se do Indie vyslat další výpravu, která měla jejich podivnou smrt objasnit.

Expedice smrti
Až někdy v roce 1906 se do obávaného indického údolí vypravila další čtyřčlenná expedice, které se mělo podařit najít vchod do podzemní jeskyně. Dva členové výpravy, kteří se do jeskyně spustili, z ní už živí nevyšly a dva, kteří z jeskyně slyšeli jen křik svých kolegů se vyděšení z džungle vrátili zpět do Británie, a s údolím už nechtěli mít nic společného. Oba však měli po návratu velké bolesti hlavy a děsivé noční můry, a za nevyjasněných okolností po třech měsících zemřeli. Jeden z nich však ještě před smrtí řekl záhadnou větu, která se podobala tomu, co říkal i Graham Dickens: „Stačí zapálit jen malý ohýnek a od jednoho konce údolí k druhému proletí ohnivý jazyk.“

Britská vláda ani po této tragické expedici nedala ruce pryč od tohoto tajemného indického údolí, a v roce 1911 vyslala sedmičlennou výpravu specialistů, kteří měli celou záhadu rozlousknout. Z expedice se však nakonec vrátili jen dva členové, kteří přinesli neuvěřitelné svědectví o tom, jak zemřelo pět kolegů.

Podle jejich výpovědi, když dorazili do údolí, a chtěli si postavit stany, pět členů výpravy se začaly z ničeho nic třást a točit kolem dokola. Po asi minutě tohoto jejich podivného chování všech pět spadly na zem mrtví. Zbývající dva členové výpravy pak z tohoto údolí utekli.

Ani toto však nebyla poslední výprava do tohoto indického údolí. Poslední expedice, v níž bylo sedm zkušených lovců, byla vyslána v roce 1919. Ti objevili už při vstupu do údolí 17 lidských mrtvol. Z expedice se nakonec nevrátili dva členové, kteří se záhadně ztratili na jednom z útesů v údolí. Od té doby se do této oblasti již neodvážil vstoupit nikdo.

Záhada údolí přetrvává
Údolí sedmi smrtí chtěl v posledních letech odhalit i známý německý spisovatel a záhadolog Hartwig Hausdorf, kterému však britská a ani indická vláda nechce říct, kde se toto údolí přesně nachází. Poloha údolí je podle jeho slov z nějakého vážného důvodu přísně utajena. Přesto, že po údolí pátral, nepodařilo se mu ho najít, a o údolí mu nevěděli nic blíže říct ani místní obyvatelé. Najít o indickém Údolí sedmi smrtí další informace, je i podle Hausdorf velmi problematické, jako kdyby ani nikdy neexistovalo nebo nemělo existovat. Proč Angličané a Indové o poloze tohoto údolí tak zarytě mlčí? Skrývá se tam něco o čem se nikdo nemá dozvědět? Pokud ano, co to může být?