Kolský vrt – objevili geologové peklo?

Ve druhé polovině dvacátého století vznikl unikátní projekt, který měl za cíl stát se nejhlubším vrtem světa, a odhalit tak jedno z posledních tajemství planety Země. V roce 1989 ruští a norští geologové jásají – povedlo se jim provrtat se do neuvěřitelné hloubky téměř 13 kilometrů. Oslavy ale po čase vystřídaly obavy o to, na co vlastně vrtné soupravy narazily. Někteří z geologů dokonce tvrdili, že se dostali až příliš daleko. Že snad narazili na samotné peklo!

Poloostrov Kola je chladným a nevlídným koutem Země, výspou ledové Sibiře. Na jednom z odlehlých míst stojí uprostřed ničeho zvláštní věž. Jaký je její význam? Pod ní se nachází nejhlubší vrt do zemské kůry na světě!

„Jako komunista nevěřím v ráj a Bibli, jako vědec však nyní věřím v peklo,“ uvedl o kolském vrtu vedoucí projektu, doktor Dimitrij Azzacov.

Kolský vrt byl vítaným zdrojem informací pro geology. Díky němu získali řadu poznatků o pohybu litosférických desek, o složení zemské kůry a mnoho dalšího. Odborníci byli také překvapení tím, jak silná je v těchto hloubkách koncentrace některých plynů, konkrétně vodíku. A i když se kolský vrt zapsal do Guinessovy knihy rekordů jako nejhlubší vrt na světě, jeho ambice byly ještě větší. Původně chtěl tým expertů prohloubit vrt až na 15 km pod zemský povrch, pak ale náhle práce na mimořádně přínosném projektu ustaly. Proč se experti vzdali tak skvěle rozjetého projektu, který přinesl nespočet nových informací a mohl odhalit spoustu dalších?

Co zastavilo tento unikátní projekt?

Tehdejší vládní režim to odůvodnil tím, že na další práce nebyl dostatek financí. Tím ale vyvrátil informace několika médií, která uvedla, že několik společností mělo eminentní zájem o to, aby tento projekt pokračoval dál. Nicméně Sovětský svaz všechny nabídky smetl ze stolu a o kolském vrtu pak poskytoval už jen minimum informací. Názory některých odborníků se pak významně liší. Někteří tvrdí, že se badatelé vůbec nedostali do avizované hloubky, druzí zase tvrdí, že pád komunistického impéria byl zaviněn právě kolským vrtem, jelikož se jim podařilo objevit něco tak tajemného, o čem nemohli vypustit informace do světa. Skrývá se tak pod zemskou kůrou samotné peklo? Asi se jedná o příliš naivní představu. Ale přesto tu zůstává něco velmi znepokojujícího….

Začátkem 90. let minulého století se do médií dostaly šokující výpovědi expertů, kteří na vrtu pracovali. „Jako komunista nevěřím v ráj a Bibli, jako vědec však nyní věřím v peklo. Bez okolků můžu uvést, že jsme byli opravdu šokováni tímto objevem. Spustili jsme do vrtu speciální mikrofon pro nahrávání zvuku pohybu litosférických desek. To, co jsme pak slyšeli, nás všechny k smrti vyděsilo. Místo pohybu desek jsme slyšeli bolestný lidský křik a pláč. Zpočátku jsme si mysleli, že zvuk vyvolalo naše vlastní vrtné zařízení. Následně, když jsme znovu vše seřídili, se ale naše nejhorší podezření potvrdilo. Křik a řev nebyl křikem a řevem jednoho člověka, byl to křik, řev a sténání milionů lidí,“ prohlásil o kolském vrtu vedoucí projektu, doktor Dimitrij Azzacov.

Tyto informace pak potvrdil i norský seismolog Bjoerne Nymmendal, jenž byl také členem výzkumného týmu v Kole. Podle něj byly slyšet z hlubin lidské hlasy, které všechny vyděsily k smrti. Z šachty pak údajně vyskočilo něco strašného, očím neviditelného, ale o to ještě děsivějšího. Dále také uvedl, že Sověti naléhali, aby se o celé situaci mlčelo. Sám dostal také několik výhružných dopisů. Mohly tedy vrtné soupravy narazit na opravdové peklo? Nebo se jednalo o nějaký zvláštní přírodní jev vyskytující se v zemských hlubinách? Anebo šlo o pouhý výmysl některých členů, kteří na vrtu tehdy pracovali? Proč by se ale nechal zdiskreditovat uznávaný odborník Azzacov a další členové?

Tajemná bytost přímo z pekla

Kromě hlasů měl Rusy vyděsit nejvíce právě onen záhadný úkaz. „Šlo o jakýsi zdroj svítícího plynu, který se zničehonic vyvalil z místa vrtu a byl obklopen jakýmsi zářivým oblakem ve tvaru netopýřích křídel,“ uvádí norský novinář M. Nummendal. „Bylo to něco tak neskutečného, že všichni Sověti křičeli hrůzou. Hned v noci byly na místo povolány sanitky a lidé dostali tlumicí léky. Šlo o preparáty, které měly vymazat krátkodobou paměť. Tak se tehdy v Rusku léčily osoby, které utrpěly šok.“

Jestli se v Kole skutečně stalo něco temného, se jen tak nedozvíme. V roce 1995 byl vrt zakonzervován a s ním byla prozatím utopená i naděje, že se někdy dozvíme víc. Jedinou možností tak zůstává vyvrtat úplně nový vrt. O něm nyní rokují Spojené státy a některé státy Evropské unie. Jeho cílem by pak bylo pokořit kolský vrt a získat tak další informace o zemské kůře. Tak snad se v budoucnu dozvíme něco víc…