Historie nám poskytuje poměrně statický pohled na minulost. Nicméně, čím hlouběji se do ní snažíme proniknout, tím více otázníků nám vyvstává. I v psaných dějinách máme velké nesrovnalosti díky básníkům, kteří své příběhy rádi kořenili mystickými ingrediencemi. Avšak i na mě, na skeptika působí prastaré příběhy jako magnet. Mezi mé nejoblíbenější patří pověsti o artefaktech spojených s tajuplnou mocí. Jeden z nejvýznamnějších artefaktů historie je Kopí osudu.
Pro ty co neví, kopí osudu, také známé jako svaté kopí či Longinovo kopí údajně probodlo Ježíšovi bok a tím ukončilo jeho utrpení na kříži. Tak je to uvedeno v Bibli v Janovi 19:31-37 „Bylo to v den příprav na obzvlášť významnou sobotu. Židovští představení nechtěli, aby těla zůstala na křížích až do soboty, a tak požádali Piláta, aby odsouzeným nechal zlámat nohy a dal je sejmout z křížů. A tak přišli vojáci a zlámali nohy jednomu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. Když ale přišli k Ježíši a uviděli, že je již mrtev, nelámali mu nohy. Jeden z vojáků mu probodl bok kopím a hned vyšla krev a voda.“ Křesťané byli svědkem a věřili, že se jedná o naplnění proroctví popsané v žalmech 34:20 — tímto okamžikem kopí osudu vstoupilo do historie.
Dnes existuje několik těchto historických kopí a každé o sobě tvrdí, že je to pravé, které probodlo Krista. Podle knihy Kopí osudu od Trevora Ravenscroftsa, patřilo do výbavy generálů a vojenských vůdců včetně Theodosia I., poslednímu císaři, který vládl nad celou římskou říší, a Alaricovi, králi Vizogótů, známého především pro vyplenění Říma.
Tak se zrodila legenda. Příběh o kopí, jež svého držitele obdaruje neporazitelností v bitvách a neomezenou silou pro podrobení celého světa. Jak to však bývá, je v tom vždy nějaký háček. Pokud vlastník o kopí přijde, ztratí s ním i svou veškerou moc a je sražen k zemi. Další pověst vypráví, že Karel Veliký nesl toto kopí ve 47 vítězných bitvách, ale byl zabit ihned po té, co ho upustil.
Tento příběh údajně zaujal Napoleona, který se snažil toto kopí získat v bitvě u Slavkova. Naštěstí bylo odvezeno ze země a nikdy nespočinulo v Napoleonových rukou. V roce 1912 si kopí našlo cestu do Rakouského muzea Hofburg, kde se podle knihy Trevora Ravenscrofta s tímto objektem nezměrné síly poprvé seznámil Hitler .
Měl jsem pocit, jako bych ho už někdy dříve, v jiné době, v jiném století držel.
Následující slova Hitler pronesl o setkání s kopím: „Pár minut jsem tam jen tiše 
postával a hleděl na něj, přičemž jsem docela zapomněl na dění kolem sebe. Zdálo se, že v sobě nese nějaká skrytý vnitřní význam, jenž mi neustále uniká. Význam, který podvědomě znám, ale nedokážu si je plně vybavit. Měl jsem pocit, jako bych ho už někdy dříve, v jiné době, v jiném století držel. Že už jsem jej jednou prohlásil za můj talisman moci, a v mých rukou s ním řídil osud celého světa.
Všichni známe následující události, které vedly k druhé světové válce. Dne 30. dubna 1945 vojáci dobudou poslední Hitlerovo útočiště a získají kopí…a o pár hodin později… si Hitler přiloží pistoli k hlavě… Generál George S. Patton pevně věřil, že byl reinkarnovaný generál z dob slávy Říma a byl kopím naprosto uchvácen. Poté se rozhodl vystopovat původ kopí a zanechal ho Hofburgskému muzeu ve Vídni, v Rakousku, kde je vysledovatelné až do 4. století našeho letopočtu a kde se nachází dodnes.
