Na ostrově Alcatraz v sanfranciské zátoce se v minulosti nacházelo nejpřísnější a nejstřeženější vězení v celých Spojených státech amerických, ze kterého nebylo úniku. V roce 1962, jen rok před uzavřením vězení, se však odsud podařilo uprchnout třem vězňům, které už nikdo nikdy neviděl. Dostali se až na pevninu a žili nebo dodnes žijí někde v utajení nebo se utopili ve studené vodě?
Alcatraz – není úniku…?
Nedobytná vojenská pevnost z 19. století se na ostrově Alcatraz předělala na vězení a od roku 1934 až do roku 1963 se sem zavírali nejhorší a nejnebezpečnější vězni. Alcatraz nebo také Skála, jak se jí familiárně říkalo, byla od pobřeží San Francisca vzdálena 2,4 kilometru, tedy téměř dokonalé vězení. Pokud by nějaký vězeň překonal zdi pevnosti, ještě tu bylo studené a rozbouřené moře s teplotou vody asi 10°C, které bylo třeba proplout na cestu ke svobodě. To však bylo téměř nemožné – po půl hodině plavání – což je asi polovina cesty, by každý člověk pociťoval silné podchlazení, které by mu znemožňovalo plavat dál.
Z Alcatrazu tedy nebylo možné nijak utéct. Přesto se to třem vězňům údajně podařilo. Byli jimi Frank Lee Morris (dnes by měl 87 let) a bratři Clarence (dnes by měl 82 let) a John Anglin (dnes by měl 83 let). Jejich útěk se stal legendárním a nikdo nedokáže dodnes říci, zda se jim podařil nebo se utopili v rozbouřeném moři. Někteří si myslí, že se na svobodu skutečně dostali, jiní tomu nevěří a říkají, že se utopili ve studené vodě. Proč se však jejich těla nikdy nenašla? V minulosti se z Alcatrazu pokusilo uprchnout celkem 36 lidí, většinu z nich chytili, jiní přišli o život. Mohl se tedy útěk Frankovi Morrisovi a bratrům Johnu a Clarenceovi Anglinovým podařit?
Plán útěku
Dostat se z Alcatrazu bylo téměř nemožné. Každý vězeň byl zavřen v cele 1,5 x 2 metry, strážci všechny cely i vězňě dennodenně přísně kontrolovali, mezi vězni byla zakázána komunikace, byly omezené návštěvy a za nedodržení vězeňských povinností byly přísné tresty. Tím nejpřísnějším bylo zavření vězně do bloku D, kde byla místnost přezdívaná díra. V úplné tmě zde neukáznění vězni trávili několik dní až týdnů. Většina z nich zešílela. Nikdo proto nechtěl riskovat ještě horší trest než měl. Frank Morris, který do Alcatrazu přišel v roce 1960 však navzdory všem nástrahám už od začátku „pobytu“ plánoval útěk. Již dříve se mu z různých vězení v USA podařilo uprchnout, proto se chtěl dostat i ze Skály.
Morris se ve vězení začal zajímat o větrací šachty, které byly v každé cele. Od Clarence Carnese, který byl v Alcatrazu uvězněn dlouhá léta, se dozvěděl, že za mřížkami větracích šachet je asi metr široká chodba, v níž je další šachta, která vede na střechu. Když Morris zjistil, že stěna není velmi pevná, a do omítky lze snadno rýt, v jeho hlavě vznikl plán útěku. Jelikož nechtěl jít sám, ve vězení se spojil s bratry Clarencem a Johnem Anglinovými i se syrovým zločincem Allenem Westem. Jejich plán útěku byl následující: probourat se z cely do chodby, odtud se dostat do ventilační šachty, probourat strop, dostat se až na střechu vězení a pak z pevnosti. Následně proplout 2,4 kilometru ve studeném moři a byly by na svobodě. Protože všichni věděli, že proplout se na svobodu je téměř nemožné, Morris navrhl, aby si sestrojili člun. Dalo se toto všechno zvládnout tak, aby je nepodezírali vězeňští strážníci?
Příprava na útěk
Vězni v Alcatrazu každý den pracovali, někteří dělali v dílnách, jiní uklízeli, kreslili a dokonce hráli na hudební nástroje. Čtveřice vězňů plánující útěk si proto z ukradených lžic z jídelny udělala v dílně ostré nástroje na dlabání stěn. Jelikož měli cely vedle sebe, každou noc vždy jeden z nich dával pozor na strážníky a další dlabali do zdi otvor. Stěnu vždy zakryly vyrobenými a upravenými kartony a nikdo ze strážníků si nevšiml, že v celách chybí část stěny. Později si dokonce vyrobili primitivní vrtačku, když Allen West přinesl motor z porouchaného vysavače. Vrtačku používali v době, kdy byl ve vězení vymezený čas na cvičení na hudebních nástrojích – nebylo tak nic slyšet. Omítku a části stěny vynášeli nepozorovaně po menších kouscích ven. O několik měsíců se jim takto podařilo dostat skrz stěnu.
Dalším úkolem bylo vyrobit člun, vesla a záchranné vesty, to se však v cele připravovat nedalo. Dostali proto geniální nápad – z toaletního papíru, mýdla a kousků omítky si vyrobili napodobeniny svých hlav. Od spoluvězňů, kteří se věnovali kreslení si půjčili štětce a barvy a v holičství se jim podařilo získat vlasy. Všichni si pak vyrobili repliky svých hlav, které večer o půl desáté uložili do postele, když se zhasla světla. Strážníci tak místo jejich hlav v posteli při večerní kontrole viděli jen jejich napodobeniny. Oni mezitím v chodbě za celami bořily strop, kudy se chtěli dostat na střechu věznice, a připravovali další potřebné věci na útěk. V dílně se jim nepozorovaně podařilo vyrobit z asi 50 pláštěnek, které dostali od spoluvězňů, člun. Je až udivující, že nikdo se strážníků si ničeho podezřelého nevšiml. Po dvou letech namáhavé práce měli vše připraveno na útěk z Alcatrazu.
Podařil se útěk ze Skály?
11. června 1962 večer po zhasnutí světel byl naplánován útěk z Alcatrazu. Frank Morris, Clarence Anglin a John Anglin se skrz probourané stěny na svých celách bez problémů dostali – dělali to téměř každou noc. Problém však měl Allen West, který se přes svůj otvor nemohl dostat, proto musel zůstat v cele. Místo čtyř vězňů tak z Alcatrazu utekli jen tři. Všechno jim vyšlo podle plánu – dostali se na střechu, kde si vzali všechny potřebné věci, odtud se po okapu dostali na zem a utekli z pevnosti. Při pobřeží ostrova si nafoukali člun s pumpičkou, kterou Morris vyrobil z tahací harmoniky a vypluli na moře. Od té doby je už nikdo nikdy neviděl.
Hned ráno se v Alcatrazu spustil poplach, protože strážníci zjistili, že chybí tři vězni. Allen West, který musel v cele zůstat, poskytl vyšetřovatelům potřebné informace o tom, kde by se spoluvězni mohli nacházet. Řekl jim, že měli namířeno na blízký ostrov Angel Island, odkud měli proplout asi kilometr dlouhou úžinu Raccon Islands a odtud se dostat na pevninu. Na pevnině měli ukrást auto a pak se rozdělit. Na Angel Islands agenti FBI skutečně našli části člunu, diář a fotky Clarencea Anglina. Nikdo však na ostrově neohlásil žádnou krádež auta a nikdo z uprchlíků nikdy ani nekontaktoval svou rodinu. Potápěči proto prohledávali několik týdnů moře kolem Alcatrazu a pobřeží San Francisca, ale žádná těla nikdy nenašli. Podařilo se tedy trojici vězňů dostat na svobodu? Jsou na to rozdílné názory, ale většina odborníků si myslí, že útěk se jim skutečně povedl a všichni tři si ještě užili (nebo užívají) svobodu. Policejní vyšetřovatelé proto ještě nedávno vytvořili jejich podoby, jak by mohly vypadat dnes. Jejich útěk si o půl století později vyzkoušel Adam Savage a Jamie Hyneman v australském seriálu MythBusters (lamač mýtů). Oba přesně dodrženy všechny podmínky a na pevninu se jim z Alcatrazu skutečně podařilo doplavat.
Jedinou neznámou z legendárního útěku byl Allen West, který navzdory tomu, že se podílel na přípravě celé akce, nakonec zůstal v cele. Jsou na to různé verze. První z nich je, že si West nestihl vydlabat dostatečně velký otvor přes zeď, napovídal tomu i fakt, že on jako jediný zůstával v cele, zatímco ostatní tři každou noc prolézali přes zeď do tajné chodby. Druhá verze mluví o tom, že falešnou kartónovou stěnu si West upevnil ještě i cementem, a v osudnou noc to nemohl dát dolů. Třetí verzí je to, že se prostě bál zadržení, následného trestu nebo toho, že by se v moři utopil. Allen West nakonec za plánování útěku nedostal žádný trest, protože spolupracoval z vyšetřovateli. Po uzavření Alcatrazu v roce 1963 prošel ještě několika dalšími věznicemi a zemřel v roce 1978 na akutní zánět pobřišnice.
