Lidé a jejich strach z upírů
Nejenom na Balkáně, ale i jinde v Evropě byla a někde stále ještě je živá víra v upíry, kteří jsou někdy nazýváni také „neživými“. Na důkaz toho se občas po celé Evropě objevují hroby podivně pohřbených lidí. Jejich těla bývají poznamenána zoufalou snahou jejich současníků, aby se tito lidé nevraceli do světa živých a nepáchali tam zlo.
Nejnovějším nálezem z této kategorie je ten, který archeologové učinili nedaleko polského města Gliwice. Tam se momentálně rekonstruuje silnice a zároveň probíhá pátrání po ostatcích vojáků z II. světové války. Jenže místo 60 let starých koster byla objevena skupina hrobů z pozdního středověku, které ukrývaly těla lidí, jichž se ostatní zjevně báli i po smrti.
Jak se proti nim bojovalo
Těla měla useknuté hlavy, které byly složeny na jejich nohách. Je to jeden ze způsobů, jehož naši předkové používali při „posmrtném“ souboji s „nemrtvými“, tedy s těmi, kteří po smrti nedošli věčného klidu. Vraceli se zpět a vysávali život a energii z živých osob a také měli podle pověr schopnost přivolat mor, neúrodu a další katastrofy.
Tato nešťastnice měla mezi čelistmi nacpanou cihlu, zřejmě proto, že byla považována za upírku, která měla podíl na rozšíření smrtící epidemie.
Podobných nálezů najdeme v evropském prostoru víc. Například v Benátkách bylo nalezeno tělo ženy zesnulé během morové epidemie v 16. století. Tato nešťastnice měla mezi čelistmi nacpanou cihlu, zřejmě proto, že byla považována za upírku, která měla podíl na rozšíření smrtící epidemie. Loni ohlásili podobný nález bulharští archeologové: tamější „neživí“ měli hruď probodnutou železnými tyčemi.
Nedali pokoj ani po smrti
Často se setkáváme doslova s upírskými pohřebišti, jako například u nás ve středočeských Čelákovicích. Tam bylo v polovině 60. let minulého století objevena v lokalitě s příznačným názvem „Mrchovláčka“ kostra pocházející z přelomu 10. až 11. století. Postupně byla celá lokalita podrobně prozkoumána a ohodnocena jako skutečný unikát: jedná se nejspíš o největší pohřebiště „vampýrů“ na světě.
V 11 hrobových jamách se nacházelo 14 těl dospělých jedinců. Někdy se můžete dočíst, že se jednalo o nebývale vysoké osoby, ale ani jedna z koster nepatřila člověku vyššímu než 168 cm. Což bylo na dobové poměry sice dost, ale zase ne tolik, aby to znepokojovalo okolí. Jedinou anatomickou anomálií vykazuje existence devátých zubů u některých z nalezených těl. Nicméně všichni čelákovičtí upíři na sobě nesou známky „bezpečnostního“ zacházení. Někteří měli ruce a těla probodána dřevěnými kůly, jiní měli uťatou nebo ukroucenou hlavu či končetiny.
Většina z „vampýrů“ sešla ze světa násilnou smrtí, takže nejspíš ostatní lidé nabyli přesvědčení, že právě od nich pochází zlo, které jim škodilo. Ale i po pohřbu byly hroby několikrát otevřeny a mrtvoly znovu a znovu „zneškodňovány“, protože v okolí dál docházelo k nepříjemným a tragickým událostem, které jim byly dávány za vinu.
