Nadpřirozeno v mém životě

Mé první setkání s duchem se stalo ve škole v první třídě. Má lavice stála úplně vepředu. Náhle se udělala zima (okna i dveře byly zavřené a byl červen). Začalo mě nepříjemně mrazit za krkem. A pak mě někdo pohladil po hlavě. Zamnou ale nikdo nestál. Chlad a zima zmizely tak rychle, jak se objevily..

Druhé setkání proběhlo opět ve dne a tentokrát jsem „to něco“ spatřila. Kamarádka byla nemocná a já šla domů sama. Cesta vedla kolem domu, kde bydlela. Před vchodem jsem uviděla něco červeného. Někam to utíkalo. Já to měla za kamarádku a rozběhla se za tím. V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že ona leží v posteli. Ale stačil jeden prudší pohyb, a zjevení zmizelo.

Potřetí se podivná událost stala ten samý rok v zimě. Šla jsem z kroužku. Bylo 7:00 hodin. Na cestě před domem, kde bydlím, po mě někdo začal házet kamínky. A zase jsem cítila to mrazení za krkem. Otočila jsem se, ale nikde nikdo a žádné stopy. To se opakovalo, dokud jsem nedošla domů, až tam vše přestalo.

O pár let později na školním výletě: Seděla jsem s kamarádkami v chatce a povídala si s nimi o duchách. Chvíli nikdo nic neříkal. Najednou ze skříně spadl sprej a zrcátko, které se tím pádem rozbilo. Spadli sami od sebe! Samozřejmě nás to všechny rozrušilo. Nikomu jsme neřekly ani slovo. Ten den, kdy se to stalo, žádná z nás večer nespala a ani jsme nezhasínaly světlo. Po celý zbytek pobytu jsem při každém vstupu do chatky měla pocit, že tam nejsem sama.

Myslím, že setkání na hřbitovech bývá nejděsivější. Jela jsem s babičkou na hřbitov do Lipové. Tam jsem se od ní oddělila a procházela se mezi hroby. Co se stalo pak mě děsí doteď: Za jedním hrobem byla mlha, která tvarem připomínala člověka. To bylo hrozné. Ze strachu jsem se chvíli nemohla pohnout, ale pak mě nohy začaly poslouchat a já utekla k autu a čekala tam.

No a naposled u babičky doma. Byl večer a já se nudila. Tak jsem se začala fotit na mobil a párkrát proti zrcadlu. V tu chvíli mi ale nedošlo, že se to nemá. Na několika fotkách bylo v zrcadle něco………byl to takový obličej z profilu a s velkými zuby. Fotky jsem (opět za strachu) vymazala.

Co se týče vyvolávání duchů, ano zkoušela jsem to. Bylo to někdy na prvním stupni. Sešlo se pár lidí, co na to věřilo. Víc k tomu bohužel říct nemůžu, protože už je to dlouho, ale vím, že se nic zlého nestalo. Myslím si že ten, kdo to nemyslí s vyvoláváním vážně, by to ani zkoušet neměl.

Teď občas slyšívám cinkání zvonků, něčí kroky a často mívám pocit, že mě někdo sleduje.